Každý rok čtvrté ročníky Gymnázia Jevíčko upadají do beznaděje a deprese z blížící se maturity a každý rok se je profesorský sbor snaží uchlácholit tím, že je vypustí na tři dny v Praze. Takže když jsme v pondělí třetího září zasedli do lavic, hned nám bylo řečeno, že ve středu už budeme na cestě. A nakonec proč ne, alespoň ověříme, jestli platí pravda, že v Praze je blaze (nebo draze?)

Ve středu 5. 9. 2012 jsme místo do školního bufetu a poté třídy šli na autobusovou zastávku a nastoupili do autobusu mířícího na Skalici. Odtud rychlíkem za matičkou Prahou. Ta nás za tři hodiny jízdy čekala s otevřenou náručí. Z „Hlavasu“ jsme zamířili směrem na Karlín, kde se nacházela naše sokolovna – ubytovna, domov a taky postel na další dvě noci. Hned nad námi, na Vítkově, držel stráž samotný Žižka na svém obrovském koni. Jakmile jsme se pokochali, profesorské trio zahájilo útok na centr - hnalo nás 6 km na Petřín. Tam jsme se rozdělili na unavené a sportovce. A jak už to tak bývá, sportovci šlapali pěšky, a unavení, potažmo líní, se nechali vyvézt lanovkou. Nahoře jsme dostali rozchod a všechny informace potřebné k tomu, abychom trefili zpět „domů“. Někdo šel za módou do obchodů, někdo toužil po jídle a někdo po něčem, čím by to jídlo mohl spláchnout, jít se pokochat památkami, anebo se jen zamíchat mezi turisty. Když se přiblížila hodina, do které jsme se měli vrátit, začali jsme ustupovat z našich pozic. Návrat na ubytovnu se zdařil a my spokojeně usnuli za zvuku projíždějících vlaků.

Ráno nás jedna třetina profesorského týmu vzbudila s tím, že máme tak hodinu času a jde se zase šlapat za památkami. Tentokrát poctíme naší přítomností Hradčany. A tak jsme se zase plahočili po uspěchané Praze, abychom ve dvanáct hodin sledovali výměnu stráží. Ihned po ní nám učitelé dovolili rozchod, tak jsme se rozprchli do všech koutů. Své zážitky jsme si sdělovali večer na pokoji a vyšlo nám, že jsme zvládli: jít do kina, muzea sexuálních pomůcek, navštívit všelijaké MacDonaldy, KFC a BurgerKingy, dodívat koncert dudáků na Staroměstském náměstí, pořádně si nacpat bříška, nakupovat, vyfotit se s Rytmusem, Darou Rollins a Benem Christovaem, zajít na rockový koncert, poklábosit s hlídačem na Vítkově a mnoho dalšího.

V pátek jsme opět byli vzbuzeni s tím, že máme asi dvacet minut na to, abychom vyklidili ubytovnu, a ihned nás čeká cesta domů. A nakonec proč ne! Stověžatá Praha nás zase mileráda propustila a nás to ani tolik nemrzelo, protože jsme se vraceli do většího města - je přece v našem městě zvykem říkat, že je to jenom Praha u Jevíčka. Výlet do Prahy byl pro nás poslední a moc jsme si ho užili hlavně díky uvolněnosti programu.

Teď už vzhůru k náročnější metě, k maturitě!