Pomalu se blíží letní prázdniny a s nimi i úvahy studentů, jak s tímto volným časem naložit. V současné době se před mladými lidmi otevírá řada příležitostí. Mohou cestovat, hledat si brigádu doma či v zahraničí nebo vyrazit na jazykový kurz. To vše je může výrazně obohatit, přinést nové zkušenosti a zážitky. Jsou zde ale i lidé, kteří o prázdninách chtějí udělat něco nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Tuto možnost jim přináší zahraniční workcampy. 

 

„Workcampy jsou krátkodobé dobrovolnické projekty, na které každý rok vyjíždí z České republiky okolo sedmi set lidí,“ vysvětluje Adéla Jansová z neziskové organizace INEX-SDA, která dobrovolnické pobyty pro české zájemce zprostředkovává. Trvají obvykle asi dva až tři týdny a sjíždí se na ně většinou mladí aktivní lidé z celého světa. Vyrazit mohou až do 70 zemí, Češi preferují především evropské státy, jako je Německo, Francie, Itálie či Španělsko. Jak už vyplývá z názvu, účastníci vykonávají práci dobrovolně, nedostávají za ni zaplaceno. Ubytování na místě a jídlo jsou zdarma, jinak si ale dobrovolníci financují pobyt sami.

„Každý dobrovolník si musí zaplatit cestu, pojištění a účastnický poplatek. V některých případech jsou nutné i víza, případně očkování,“ dodává Jansová. 

Dobrovolníci pomáhají svou prací dětem, seniorům i přírodě

Co je tedy hlavní motivací účastníků vyrazit do zahraniční zadarmo pracovat?

„Worcamp jsem viděla jako skvělou příležitost poznat cizí zemi jinak, než z pohledu turisty. Také jsem se chtěla seznámit s novými lidmi a zlepšit si angličtinu,“ vysvětluje účastnice workcampů Tereza Bártíková. Pro jiné je to jednoduše možnost, jak se podívat za hranice s menšími náklady, než kdyby vyráželi na dovolenou.

„Hledala jsem náplň léta a workcamp mi umožnil vycestovat do Itálie, kde jsem měla hrazenou stravu i ubytování. Celý pobyt mě tak skoro nic nestál,“ říká další dobrovolnice Šárka Čapková.

Hlavní náplní každého workcampu je pochopitelně pracovní činnost, která v naprosté většině případů nevyžaduje žádnou zvláštní kvalifikaci, dělat ji tedy může prakticky každý. Společným jmenovatel pracovních aktivit na workcampech je jejich prospěšnost pro veřejnost. Často se jedná například o různé ekologické projekty, práci se seniory nebo dětmi, opravování kulturních památek a podobně. Nabídka je poměrně široká, takže si každý může vybrat, co mu vyhovuje.

Na workcampech získávají účastníci důležité zkušenosti

Při práci ovšem nejde jen o dobrý pocit, účastníci mohou také nabrat zkušenosti v různých oborech.

„Na workcampech jsem se hodně naučila například o organizaci festivalů nebo provozu biofarmy. Tohle všechno mi pomohlo při získání práce,“ vyzdvihuje Čapková výhody dobrovolnických aktivit. Zároveň je to způsob, jak se trochu „otrkat“, rozmluvit se v cizím jazyce, naučit se samostatnosti i spolupráci v týmu.

„Dobrovolnictví mi hodně pomohlo zvýšit sebevědomí a přistupovat k věcem aktivně, protože jsem najednou viděla, že všechno jde, když se chce. Samozřejmě jsem se také velmi zlepšila v cizích jazycích, protože v mezinárodní skupině se člověk opravdu naučí mluvit. A zároveň jsem si splnila několik snů, například podívat se do Itálie nebo procestovat Island,“ říká Čapková.

Samotné práci se účastníci ale nevěnují nepřetržitě, workcamp je koneckonců také setkání lidí z různých koutů světa a mezinárodní interakce je jejich důležitou součástí. „Součástí workcampů jsou různé výlety po okolí, aby dobrovolníci poznali místo, kde se nacházejí. Oblíbené jsou také tematické večery, na kterých účastníci seznamují ostatní se svojí kulturou, tradicemi či národními pokrmy,“ vysvětluje Jansová.

Věk a chuť pomáhat, víc není potřeba

Podmínky pro účast na workcampu nejsou nijak přísné. Kromě entuziasmu stačí zájemcům splňovat věkový limit, který se pro jednotlivé projekty často liší. Obecně by ale dobrovolníkovi nemělo být méně než 15 let. Dále pak je dobré mít základy angličtiny, není to ovšem podmínka. Pokud už se mladý člověk rozhodne se workcampu zúčastnit, musí si vyřídit několik administrativních záležitostí.

„Základním krokem je vyplnění elektronické přihlášky a zaplacení účastnického poplatku. Poté si zájemce vyřizuje dopravu, případně víza nebo očkování, je-li to potřeba. Někdy hostující organizace vyžadují další dokumenty, například zdravotní formuláře, ale nebývá to časté,“ popisuje Jansová.

Workcampy ale nejsou jedinou formou dobrovolnických aktivit. Existují i dlouhodobější programy na několik měsíců, případně i na rok. Stejně tak pokud někdo nemá chuť cestovat do zahraničí, může se dobrovolnictví věnovat i v České republice. Některé účastníky zahraničních workcampů dobrovolnictví natolik zaujme, že se mu začnou věnovat o po návratu domů.

„Po workcampu v Německu jsem se zapojil do Dobrovolnického klubu, který sdružuje nadšené dobrovolníky a podporuje je v realizaci vlastních dobrovolnických projektů. V současné době děláme na projektu Na Den, ve kterém se snažíme propojit neziskové organizace a veřejnost pomocí jednodenních dobrovolnických akcí,“ popisuje student informatiky Jonáš Klimeš.

Workcampy se hodí pro každého

Podobnou zkušenost má i Tereza Bártíková. „Po návratu z workcampů v zahraničí jsem se s kamarádkou rozhodla zorganizovat vlastní workcamp. V průběhu organizace jsem si říkala, jestli mi to za tu námahu stojí. Teď už se ale nemůžu dočkat, až se setkám s dobrovolníky, kteří na náš workcamp přijedou,“ říká.

Dobrovolnictví by zkušení účastníci doporučili prakticky každému.

„Workcampy jsou vhodné obzvlášť pro studenty, protože mají několikaměsíční letní prázdniny. Jinak se jich ale může účastnit každý, výběr aktivit je totiž natolik široký, že si každý může vybrat, co ho baví,“ hodnotí Čapková.

„Pokud chcete poznat nové lidi a kultury, mít plno nových zážitků a zároveň vám nevadí práce, je workcamp pro vás,“ vzkazuje Klimeš.

„Je to zkrátka zajímavě a užitečně strávený čas,“ uzavírá Bártíková.



Bottom line: Zkusili byste vyjet na dobrovolnický pobyt, nebo to není pro vás?