Země drsných mrazů a ještě drsnějších obyvatel. Litva nepatří mezi favority „erasmáckých“ studentů, i když nabízí kvalitní vzdělání. Jsou snad důvodem vyšší finanční nároky na tamní život? Nikoli. Porcelánové prasátko s úsporami zůstává celé.

„Líbilo se mi, že například oproti severským zemím je cenová hladina velmi blízká České republice,“ uvedla studentka práv Lucie Šimečková. Proč tedy studenti nejezdí raději do Pobaltí než do hojně navštěvovaného Španělska? Na vině nejsou jen mrazy.

Erasmus v Litvě nabízí českým studentům hned několik výhod. Hlavní je dostatečná výše stipendia, která se pohybuje kolem 300 euro a pokryje ubytování i stravu. „Ubytování na kolejích vyjde na 60 až 80 euro měsíčně a jídlo v kantýně stojí kolem 2 eur,“ řekl Michal Trtil, který strávil semestr na Fakultě ekonomie a managementu univerzity Kauno Kolegija. Ceny zboží jsou v Litvě podobné, jen alkohol vyjde podstatně dráž než v Česku.

Zahraniční studenti nemusí řešit školné, ale pro místní je povinné. Z pobaltských států je v Litvě nejnižší, a to 1000 - 2500 eur. Vzhledem k průměrnému platu Litevců, který čítá méně než 500 eur měsíčně, je však vysokoškolské studium spíš elitní. „Každý občan si podle mě nemůže dovolit poslat dítě na vysokou,“ uvedla Šimečková, která studovala na univerzitě Mikolas Romeris.

V začátcích pomohou mentoři

Dalším kladem jsou takzvaní mentoři - místní studenti, kteří zahraničním vrstevníkům usnadňují orientaci v cizí zemi a jsou zároveň průvodci po zajímavostech litevské krajiny.

„Pomohou vám, když je potřeba zajít k doktorovi, zařídit si jízdenku na MHD, také pro nás pořádali výlety po památkách například Trakai, Vilnius, Riga, nebo akce přímo v Kaunasu jako bruslení, motokáry, paintball a další,“ konkretizoval Trtil, který u mentorů ocenil i pomoc při komunikaci s místními, kteří neovládali anglický jazyk.

Praxe stavěná nad teorii

Největší a nejlidnatější z pobaltských států si ve školství zakládá na propojení teorie s praxí. Vyučující také vedou studenty k větší aktivitě v průběhu semestru. Dostávají například úkoly se zaměřením na spolupráci s reálnými společnostmi.

„Na rozdíl od naší teoreticky zaměřené výuky litevští právníci řešili přímo právní případy, účastnili se moot courtů (mezinárodní nebo vnitrostátní soutěže, které prověřují advokátní znalosti, pozn. redakce) a probírali jednotlivé judikáty,“ konkretizovala Šimečková, která praktičnost výuky v Česku postrádá.

„Zapsala jsem si dva předměty z oboru kriminalistiky a kriminologie, které vedla profesorka, jež byla zároveň vyšetřovatelkou vilniuské policie. Její semináře byly z 90 % praxí, protože nás brala na různé výjezdy,“ dodala Šimečková. A právě stavění praxe nad teorii vnímají čeští studenti jako největší propast mezi výukou v Česku a Litvě. I přes snahu o co největší praktičnost oborů je v Litvě velmi těžké sehnat práci. V současnosti je nezaměstnaný každý třetí mladý člověk.

Vášeň pro pivo a basketbal

Litevci vyznávají podobný životní styl jako my. Prožívají národní sport, kterým je ale místo hokeje basketbal, což je znát i na všudypřítomných hřištích. „Pořád míjíte mladé lidi s míčem v ruce, kteří míří z nebo na hřiště,“ popsala Šimečková. Dále mají v oblibě pivo a jinde v Evropě nepříliš typické polévky.

„V Pobaltských státech jsou mistři na výborné krémové polévky, dokonce jsme si dělali žebříček top 10 nejlepších polévek, co jsme kdy kde jedli,“ zmínila Šimečková, která strávila semestr v hlavním městě Vilniusu, které je turisty oceňované zejména díky svému historickému jádru.

Češi jsou bratři Slované, studenti z jihu to mají horší

Místní nechtějí mluvit ani anglicky, ani rusky. Od Ruska se spíše distancují, ale jejich chování se tomu ruskému blíží asi nejvíc. „Musíte se připravit, že reakce Litevců nejsou zrovna jako ze školy vybraného chování. Jsou to dobří a velmi hodní lidé, ale mám pocit, že se cizinců určitým způsobem bojí a chovají se k nim velmi odměřeně až hrubě,“ řekla Šimečková, která si na nevlídné chování místních obyvatel musela zvyknout.

S hrubou náturou se setkal i Michal Trtil. „Obyvatelé nejsou zrovna usměvaví. Až nezvykle moc lidí se tu mračí. Sem tam se našli i tací, kteří si na nás, cizincích, vybíjeli zlost, ale naštěstí zůstalo jen u slov,“ dodal Trtil.

Nevstřícný až nenávistný postoj k cizincům může pramenit z historie (už v dávné minulosti byli Litevci okupováni nejprve Švédy, kdy při dělení Polska stát zcela zanikl, pak Němci a nakonec byla Litva připojena k Sovětskému svazu, pozn. redakce), z celkové nálady v litevské společnosti nebo snad i z pochmurného počasí. Stát se i přes rostoucí ekonomiku potýká s vysokou nezaměstnaností, nezanedbatelným odlivem obyvatelstva, které emigruje na západ, a nelichotivým prvenstvím v počtu sebevražd v Evropě.

Jako student nebo turista ano, ale žít v Litvě? To ne

Nicméně oproti se skutečnému chladu za okny, kde se teploty v zimě pohybují i kolem třiceti stupňů pod bodem mrazu, je ten v srdcích Litevců jen zdánlivý. „Velmi silným zážitkem pro mě bylo, když mi jeden starý pán na ulici, po zjištění odkud jsem, zasalutoval a omluvil se za ruskou okupaci. Byl členem okupačních vojsk v roce 1968 a chtěl mi ukázat, že to nebylo v souladu s jeho přesvědčením,“ uvedla dojatá Šimečková.

Oba čeští studenti nedají na studium v Litvě dopustit. Přínosem jim bylo jak studium v cizí zemi a jiný styl výuky, tak možnost relativně jednoduchého cestování do okolních zemí. Život v Litvě si ale představit nedokážou. „Na chvíli bych se ráda do Vilniusu vrátila, ale už jen jako turista a návštěvník teď už starých známých,“ řekla Šimečková.

„Litva má určitě něco do sebe, jsem strašně rád, že jsem jel na Erasmus zrovna sem, ale dlouhodobě bych tu žít nechtěl. Je zde velmi patrný vliv Ruska a obecně je tu životní úroveň nižší než v Česku,“ uzavřel Trtil.

 

Bottom line: Odradil by vás postoj Litevců vůči cizincům, nebo je u vás kvalita vzdělání na prvním místě a nic by vám nebránilo vycestovat právě do této pobaltské země?