Tři z našich redaktorů jsou právě na stáži u našich partnerů IHNED.cz a svými reportážemi, které budou vycházet každý týden, vám zprostředkují své vlastní zkušenosti s „vysokou novinařinou“.

 

Jaké to je prožít jeden den v roli reportéra v terénu, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži. V Sadské na Nymbursku se v polovině července konal dvoudenní náborový kemp pro zájemce o zaměstnání strážce zákona. Náročných fyzických a psychologických testů se zúčastnily desítky mladých lidí. „Je to hodně napěchované, ale dá se to zvládnout,“ hodnotí uchazečka Lucie. Možnost projít fyzickými testy dostali i zástupci médií.

Na autobusové zastávce v Sadské nás i s fotografem vyzvedává autem policejní mluvčí Štěpánka Zatloukalová. Ve chvíli, kdy přijíždíme do školního policejního střediska nacházejícího se uprostřed lesa, mají účastníci přestávku před odpolední sadou fyzických testů. Skupinka několika mladíků ve žlutých trikotech s čísly stojí kousek od vchodu do budovy a kouří. Všem je odhadem kolem dvaceti let. „Nejmladšímu účastníku je devatenáct let, nejstaršímu třicet let,“ dovídám se od mluvčí Zatloukalové. Žádné drsné tváře ani „namakaní" svalovci. Mezi čtyřiatřiceti uchazeči je i osm dívek.

Postupně nám mluvčí Zatloukalová představuje instruktory, psycholožky i mluvčího středočeské policie Jakuba Vinčálka. „Se všemi si můžete pořídit rozhovor. I se samotnými uchazeči,“ sděluje přítomným novinářům. Na průběh náborového kempu se přijel podívat také krajský ředitel středočeské policie Jan Ptáček. „Doufám, že všichni uchazeči uspějí a kemp splní účel nabrat větší množství policistů v jeden okamžik,“ uvádí.

Pozvaní žurnalisté zastupují převážně audiovizuální média. Přijeli sem reportéři z České televize, Novy, Barrandova a Českého rozhlasu. A také já spolu s fotografem Matejem Slávikem ze zpravodajského serveru IHNED.cz. Všichni zkušenější kolegové se ihned ujímají kamery, mikrofonu, případně diktafonu a pořizují rozhovory pro reportáž. Já se zpočátku rozkoukávám a odposlouchávám, na co se dotyční reportéři ptají, abych získala inspiraci. Sem tam si zapíšu poznámku do bloku, jako například jména přítomných osob, informace, které zaslechnu o mladých uchazečích, průběhu kempu nebo podmínkách pro přijetí k policii.

Prokaž fyzickou zdatnost, týmového ducha a psychickou způsobilost

Začíná testování fyzických dovedností. Jednotlivé bodované úkoly představují člunkový běh, což je obíhání kolem dvou kuželů, kliky, celomotorický test a běh na jeden kilometr. V každé z těchto disciplín je nastaven minimální limit, který je třeba splnit pro přijetí. Po zhruba půlhodinové přestávce na regeneraci přichází na řadu šestikilometrový běh lesem, při kterém se klade důraz na schopnost týmové spolupráce. Během této disciplíny uchazeči plní různé úkoly.

„Hráli jsme třeba na schovávanou. Když instruktor písknul, tak jsme se museli schovat. Když někoho uviděl, dělali jsme na prašné cestě plné kamínků deset kliků,“ líčí účastnice Lucie. Smyslem je, aby si navzájem všichni pomáhali a společně doběhli do cíle.

Následuje slaňování, při kterém musí účastníci zdolat asi patnáctimetrové lano ve výšce zhruba čtyř metrů nad zemí. Asi pro nikoho nepředstavuje tento úkol větší výzvu než pro Jakuba, který trpí obrovským strachem z výšek. „Překonal jsem sám sebe. Doma nevylezu ani na židli,“ líčí mladý muž s viditelnou úlevou.

Odborný psychologický dozor nad zúčastněnými zajišťují přítomné psycholožky. Pozorují vlastnosti zúčastněných, schopnost týmové spolupráce a komunikace, které jsou pro práci policisty klíčové. Dále se zaměřují na to, jakým způsobem uchazeči zvládnou přijímat rozkazy a respektovat autoritu. „To bývá často problém, jelikož máme většinu mladých uchazečů, kteří neprošli základní vojenskou službou a nejsou tedy zvyklí na disciplínu,“ komentuje policejní psycholožka Eva Chybýková. 

Pomáhat a chránit

Jaké motivy vedou mladé lidi k touze stanout v řadách strážců zákona? „U policie bych chtěla pracovat, protože se jedná o aktivní práci, během níž může člověk pomáhat druhým,“ vysvětluje uchazečka Kateřina. Dalším důvodem je například nepřijetí na vysokou školu a často také osoba v jejich okolí pracující u policie. „Můj nejlepší kamarád je policajt a brácha je u bachařů, takže k tomu mám již dlouhou dobu vztah," vypráví Lucie.

Po sérii rozhovorů s mladými uchazeči, instruktory, psycholožkami a krajským ředitelem se přesouváme k řece Labi zalité podvečerním sluncem. Zde přichází na řadu nácvik záchrany tonoucího a další cvičení na raftech. „Nejdříve byla voda studená, ale postupně jsem si zvykla. Bavilo mě to a klidně bych tam vlezla znovu,“ popisuje Lucie. Novináři vše pozorují v suchu a pohodlí malé lodi řízené příslušníkem poříční policie.

„Nováci“, jak přezdívají ostatní reportéři kolegům z Novy, chystají přenášet reportáž z raftu v živém vysílání do hlavní zpravodajské relace Televizní noviny. Jen několik málo minut před zahájením živého vstupu však selhává technika kvůli nedostatku signálu. Nervozita? Stres? Zkušení zpravodajové jsou asi na podobné potíže zvyklí. Nakonec vše dobře dopadne a reportáž dorazí na televizní obrazovky.

Bottom line: Pracovní místo u policie bych na základě absolvovaných fyzických testů pravděpodobně nezískala. Musela bych více posilovat, abych zvládla požadovaný limit osmnácti pánských kliků. Raději tedy zůstanu v roli zvědavého reportéra a pozorovatele.