Vydává se dvakrát za semestr, má svou věrnou čtenářskou obec, webovou i tištěnou podobu a učí začínající novináře, jak pracovat ve skutečném médiu. Školní časopis Halas, který vychází na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, vznikl už před dvaceti lety a je symbolem ideálního startu, jak nabrat novinářské zkušenosti pod ochrannými křídly fakulty. Jak vést školní médium prozradila šéfredaktorka Kateřina Špičáková. 

Jak jste se dostala k vedení Halasu?

K psaní a žurnalistice obecně jsem se dostala v redakci Mladé fronty Dnes, kam jsem nastoupila na stáž. Potkala jsem tam Terezu Cajthamlovou, která byla dlouholetou šéfkou a editorkou Halasu a dodnes je naší morální podporou v redakci. Přesvědčila mě, abych přešla do Halasu, kde jsem už více než rok.

Jak vypadá cesta k postu šéfredaktorky školního časopisu?

Nejprve jsem byla redaktorkou Halasu. Po kratším čase mi bylo přiděleno webové zpravodajství a po tři čtvrtě roku jsem získala pozici šéfredaktorky.

Naplnilo to vaše očekávání o vedení média?

Školní médium je založené na dobrovolné činnosti, proto jsem vždy překvapená, že někdo pracuje a Halas pravidelně vychází. Jsem moc ráda, že pokaždé seženeme nějaké peníze a všechno klapne. Asi má Halas svého anděla strážného, který to pokaždé zařídí.

Z jakých zdrojů je Halas financován?

Žijeme především z grantů, inzerce a trochu z prodeje.

Fakulta sociálních studií časopis finančně nepodporuje?

Dříve byl časopis financován školou, ale před dvěma až třemi lety se škola s Halasem nepohodla. Vyšel nepěkný článek o místních informaticích a pak časopis nedostal grant. Poté se Halas změnil na občanské sdružení, kterým je dodnes.

Nejlepší start pro začínající novináře

Je fungování školního časopisu srovnatelné s běžnými médii?

Ano, to je na Halasu nejlepší. Funguje na principu mikrokosmu novin. Máme stejné problémy, jako řeší velké noviny, včetně poklesu čtenosti, hledání inzerentů, nechybí interní debaty například o rasismu. V Halasu se objevuje vše, ale v prostředí školním, tedy bezpečném. Podle mého názoru je to nejlepší start pro začínající novináře.

Jsou podobné i redakční procesy jako plánování témat, vydávání a další?

Redakční život v Halasu je stejný jako u jiných médií. Také se scházíme, debatujeme, pak každý konzultuje články s editory. Rozdíl je jen v tom, že je naše médium malé a dost zkušební.

Jak jsou vybírána témata?

Protože píší hlavně nováčci na půdě žurnalistiky i univerzity, kteří ještě neprošli žádnými kurzy, témata jim přidělujeme.

Podle čeho vytváříte strukturu obsahu?

Témata se k nám dostávají především z fakultního prostředí. Píšeme o akcích, která pořádá naše škola. Stačí obejít nástěnky, podívat se na Facebook, projít web nebo přijít s vlastním nápadem. Někdy vyrazíme i mimo fakultu, publikujeme například články o Masarykových debatách. Nyní plánujeme politické téma, které není studentské.

Jakou má Halas čtenost?

Menší než bychom chtěli. Na Facebooku máme okolo 650 fanoušků, čtenářská obec webového portálu se pohybuje v řádech stovek a u tištěného čísla je to okolo dvou set pravidelných čtenářů.

Jaká je charakteristika vašeho věrného čtenáře?

Pravidelně si Halas kupují především senátoři fakulty a aktivní studenti, ale nejsou jediní, kdo čte náš časopis.

Jak reagujete na trend multimedializace, kdy se tištěné médium úzce propojuje s online médiem a existence tištěného média je v ohrožení?

Dokud budou dále fungovat tištěná média, pak bych i papírovou podobu Halasu ponechala. Přece jen je web a časopis Halas odlišný. Máme je od sebe samozřejmě oddělené a jsou články, které se hodí na web, jiné do tisku. Je to především služba pro studenty prvního ročníku, takže bych byla i nadále pro vydávání tištěného Halasu.

Halas je v první řadě fakultní, pak studentský a univerzitní

Na jaká témata se váš časopis zaměřuje?

Je to fakultní časopis, takže se věnuje hlavně tématům, která se týkají školy. Další oblastí je studentský život a v neposlední řadě vše okolo univerzity. Rádi také přeskakujeme, píšeme i o politice. V rubrice komentáře píší univerzitní profesoři a naši redaktoři.

Týká se bulvarizace a komercializace i vašeho média?

Samozřejmě napsat povrchní PR článek je výhodné, i pro samotného redaktora. S bulvarizací teď máme čerstvou zkušenost. Když byl jarmark spolků, nabídli jsme studentům, aby si napsali vlastní čtenářskou „kachnu“. Byl to nejoblíbenější článek za dobu, co v Halasu působím, a podle mě i za celou existenci časopisu. Byl neuvěřitelně „lajkovaný“ a sdílený na Facebooku, dočkal se nejvyšší čtenosti. Ale byla to pouze akce na zpestření. Svou úroveň si školní časopis i nadále drží.

Redaktoři jsou pouze studenti?

Ano, všichni jsou studenti z Fakulty sociálních studií (FSS) nebo Filozofické fakulty (FF) v Brně. I já se řadím do množiny studentů, kteří patří k oběma fakultám. Studuji mediální studia a žurnalistiku na FSS a religionistiku na FF. Korektorka anglických textů je také z FF. Většinou se jedná o studenty na bakalářském studiu, málokdo zůstává i přes magisterský stupeň.

Jací inzerenti mají zájem spolupracovat s fakultním časopisem?

Málokdo. V případě Halasu je to Krmítko (školní kavárna, pozn. red.), se kterým máme mediální spolupráci. Marketingové oblasti se věnuje náš fundraiser, takže to jde mimo mě.

Objevila se někdy stížnost na obsah článku, který vyšel v Halasu?

Ano, když jsme psali o nemožnosti Krmítka platit nájem. Poté příklad se zmíněným textem o informaticích, kdy fakulta přestala časopis dotovat. A nedávno jsme měli problém s článkem, který byl výrazně rasistický. Utekl nám pod rukami, upozornili nás na to až čtenáři. Uskutečnila se vnitřní debata a od té doby si podobné kontroverzní články hlídáme. Byla to velká zkušenost pro redaktory i pro mne.

Bylo nutné nějakého redaktora vyhodit?

Koluje mýtus, že jeden redaktor byl vyhozen. Vzal článek někoho jiného a použil ho ve Stisku, což je povinný žurnalistický kurz. Přišlo se na to tak, že ho ve Stisku upozornili na chybu v článku a on si přišel stěžovat do redakce Halasu – jak je možné, že vyšel jeho článek s gramatickou chybou. Jinak z časopisu spíš lidé odchází sami. Práce je zde neplacená a časově dost náročná.

Jaké máte záměry s časopisem do budoucna?

Být atraktivnější pro čtenáře, mít víc inzerentů, peněz a lidí, to je obecná snaha všech médií. Já bych se chtěla do budoucna zaměřit na návrat ke kořenům. Halas původně vznikl jako publicistický časopis studentů. Líbilo by se mi, kdyby vycházelo více publicistiky, protože do tištěného média patří. Máme také přání, abychom vycházeli v tabletech a čtečkách, přizpůsobili se tedy době rozvoje komunikačních médií.

Bottom line: Jaký názor máte na školní časopis vy? Je to až příliš nereálné prostředí pro začínajícího novináře, se kterým se zachází jako v rukavičkách, nebo je to nejlepší způsob, jak získat praxi v žurnalistice?