Co by se mělo zlepšit v oblasti vzdělávání v Česku, je vhodné zavést poplatky ve vysokém školství a komu dát hlas, když chce volič podpořit české školství? Na dotazy pro The Student Times odpovídala vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze a předsedkyně Akreditační komise České republiky Vladimíra Dvořáková.

Na jakou problematiku v oblasti školství by se měly politické strany před volbami zaměřit?

Nejvíce v současnosti, a to minimálně již dvacet let, hoří skutečnost, že není základní koncepce vzdělávání. Základy pro rozvoj vzdělanosti jedince se dávají již v mateřské škole, z toho se odvozuje kvalita základních škol, pak středních a vysokých. Samozřejmě lze dílčí věci rozvíjet, ale pokud absolvent střední školy není schopen porozumět odbornému textu a základní argumentaci, klást otázky a strukturovat odpovědi, pak část vysokoškolské výuky supluje to, co se měli studenti naučit na střední škole. Ta ovšem zase nahrazuje řadu věcí, které se měly děti naučit na škole základní. Chybí také podpora rozvoje didaktiky – co by měli studenti v daném oboru znát, aby mohli navazovat v praxi. A jako hlavní kritérium se prosazuje uplatnění na trhu práce. Kdo se uplatní nyní, nemusí být schopen se přizpůsobovat pracovnímu trhu dalších čtyřicet až padesát let.

Zařadily strany tyto problémy do svých programů?

Koncepci rozvoje školství jako celku jsem nepostřehla u žádné strany. Ta by měla být dohodnuta s hlavními politickými proudy v zemi, aby se neměnila každé tři až čtyři roky.

Studenti a akademická obec musí dávat více podnětů ke změnám českého školství

Jaká politická strana podle vás studentům nastavila nejpříznivější podmínky pro vzdělávání?

Žádná, fráze není možné posuzovat. Neexistuje jasná vize vzdělanostní politiky či rozvoje vědy. Ale podíváme-li se na to z druhé strany – co udělali studenti pro to, aby od politiků požadovali kvalitní podmínky pro vzdělání? Proč studenti očekávají, že bez projeveného úsilí budou politici milostivě plnit jejich přání? Málo podnětů ke změnám zaznívá z akademické obce a zejména ze strany studentů.

Podle výsledků ze studentských voleb by nejvíce mladých lidí nad 15 let volilo TOP 09 a na druhém místě těsně skončila Pirátská strana. Překvapuje vás to, nebo považujete odmítání levice mladými lidmi za přirozený vývoj v naší zemi v důsledku historického kontextu?

Myslím si, že v případě TOP 09 je to spíše mediálním diskursem, u Pirátů pak klasické protestní vymezení mladých lidí. Historie je asi také přítomna, například v Latinské Americe takřka ve stejnou dobu, kdy u nás padal komunismus, končily pravicové diktatury, proto jsou tamější mladí lidé naladěni spíše doleva. Ale v tuto chvíli bych historii již nepřeceňovala.

Z analýzy na The Student Times vyplynulo, že mladí lidé často volí nové strany. Myslíte, že naděje v nové politické subjekty se projeví i v těchto volbách do parlamentu?

Těžko říci, mladí nemají většinou ještě zafixované konkrétní preference vůči konkrétní straně. Hledají někdy netradiční řešení. Ale výsledek bude záležet i na tom, kolik mladých lidí přijde k volbám.

Pro zkvalitnění vysokých škol je zásadní charakter naší ekonomiky a podpora vědy

Jaký postup byste mladým lidem doporučila při výběru kandidáta do Poslanecké sněmovny?

Důležité jsou volební programy, ale především to chce zdravý rozum. Ignorovat nic neříkající hesla, sledovat, kdo stojí za populárním vůdcem. Politický subjekt by neměl být stranou jednoho muže. Já pohlížím i na to, jestli jsou na volitelných místech ženy. Nemusí být genderově vyvážení za každou cenu, ale považuji to za jedno ze svých osobních kritérií. Každý volič by si měl asi říci, co chce, co je pro něj důležité, a podle toho volit.

Na co by se měl student při výběru kandidáta zaměřit, pokud mu jde hlavně o podporu vzdělání?

Především by měl sledovat, zda někdo přemýšlí koncepčně. Je to možná legrační, ale ti, co vítají „útulky“ či různá hlídání místo mateřských škol, tak rozhodně nebudou chápat ani problém vysokých škol. Důležité také je, jaká je podpora vědy, a to nejen té špičkové. Vysoká škola bez tvůrčí činnosti není vysokou školou a není možné dosáhnout špičkových vědeckých výsledlů bez široké základny.

Ale především, pokud studentům záleží na kvalitě vysokých škol i do budoucna, je pro ně zásadní charakter naší ekonomiky a její schopnost konkurovat jinak než jen levnou pracovní silou a montážními halami. Student by měl vyjádřit své názory a tlačit na politiky. Nejde jen o nekvalitní vysoké školy, ale o důsledky masifikace studia (přechod od elitního k masovému vzdělávání na vysokých školách, pozn. red.), která způsobuje nedostatek času vyučujících. Často se plně nevěnují studentům, protože třeba vedou neúměrné množství kvalifikačních prací.

Ministerstvo školství chce v televizi víc programů v angličtině. Máte dojem, že je v Česku stále problém s anglickým jazykem u mladých lidí?

Jazyková vybavenost není ideální. Ale reagujeme na problémy s dvacetiletým zpožděním. Počátkem 90. let mnoho expertů zohledňovalo zkušenost skandinávských zemí, kdy nedabované filmy pro děti velmi zvýšily kvalitu komunikačních schopností mládeže zejména v angličtině. Jako vždy nikdo na podněty expertů nereagoval. V tuto chvíli to může trochu pomoci, ale je již jiná doba a děti se už nebaví jen „koukáním do bedny“.

Zavedení poplatků by umožnilo snížit náklady státu, nepřispělo by však k rozvoji škol

Je zavedení poplatků na vysokých školách vhodným řešením v českém školství?

Není. Všechny návrhy, které se diskutovaly, směřovaly k tomu, že školné umožní snížit náklady státu. Vůbec neměly přispět k rozvoji škol. Navíc jsou zde sociální otázky týkající se studentů ze sociálně slabších skupin, ale upřímně řečeno i ze středních vrstev. Otázkou je schopnost později splácet půjčky v době, kdy zakládají rodinu, často nemají práci, hledají bydlení, a tak dále. Ale jsem pro to, aby studenti platili za prodloužené studium, nejde-li o zdravotní problémy.

Od zpoplatnění vysokých škol dávají ruce pryč už i poslanci pravicových stran. Dokonce se má snížit počet vysokých škol. Radikální odhady uvádí zánik až třetiny těchto institucí. Může to ohrozit úroveň vyššího vzdělání v Česku?

Co se týče zániku škol, jsou to jen gesta, zejména když se jedná o soukromé školy. Parlament sice může rozhodnout o zániku veřejné vysoké školy, které vznikají na základě zákona, ale u soukromých škol je velmi obtížné zabránit vytvoření nových škol a zrušit stávající. Je paradoxní, že nedávno diskutovaná novela vysokoškolského zákona, která je po pádu vlády „u ledu“, vytvářela příznivější podmínky pro vznik soukromých škol, které by v momentě vzniku vůbec nemusely získat akreditaci. Přitom navenek panovalo velké rozhořčení, kolik tu máme škol. Rozumnější by bylo, aby vláda zostřila podmínky pro vznik nových škol a poskytla zákonné nástroje, jež by umožnily efektivně zasáhnout proti nekvalitním školám.

Často se ozývají názory, že je příliš mnoho studentů na netechnických oborech a jejich počet by se měl v budoucnu korigovat. Není to zásah do autonomie vysokých škol?

Pokud má stát určitou koncepci systému vzdělávání, tak finančními prostředky může nepřímo ovlivňovat i veřejné vysoké školy, aniž by zasahoval do jejich autonomie. Může to být podpora technických oborů nebo třeba jako ve Finsku podpora učitelských oborů. Ale musí vědět, co chce. A zároveň – podpora technických oborů musí začínat již na základní a střední škole.

Bottom line: Hraje u vás při rozhodování, které straně dát v nadcházejících volbách svůj hlas, její program v oblasti vzdělávání?