Téměř 80 tisíc Romů žije v oddělených osadách, kde je takřka absolutní nezaměstnanost. Romské děti představují 32 % žáků navštěvujících školy pro děti s lehkým mentálním postižením, kde je zjednodušený učební plán. Nejméně pět Romů bylo v zemi zabito a přes dvě desítky (včetně tří mladistvých) utrpěly zranění při násilných a pravděpodobně rasově motivovaných útocích v období mezi lednem 2008 a červencem 2012.

Toto nejsou informace o situaci v některé ze vzdálených a nevyspělých zemí, ale o situaci v České republice. Alespoň to ve své zprávě tvrdí Evropské centrum pro práva Romů. Podobně smutná fakta jsou údajně realitou i v dalších evropských státech, například v Maďarsku, Bulharsku, Slovensku či Rumunsku.

Boj se špatnými životními podmínkami Romů a jejich diskriminací ve veřejném životě nyní zahájila organizace Amnesty International. Dokáže její nová kampaň Lidská práva tady. Práva Romů teď odstranit rasovou diskriminaci?

Segregované vzdělání je běžnou praxí i v ČR

Organizaci Amnesty International asi netřeba představovat, toto dobrovolné hnutí si za více než 50 let své existence vybudovalo skutečný mezinárodní respekt. I díky němu a úsilí sta tisíců dobrovolníků pomáhá zlepšit stav lidských práv ve světě. Jedním z cílů této organizace je přitom i odstraňování diskriminace. Ta je v Evropě palčivějším problémem, než bychom si chtěli připustit.

Přibližně 6 milionů Romů, kteří žijí v EU, se ocitá výrazně pod úrovní národního průměru životní úrovně. Osm z deseti žije na hranici chudoby, jen jeden ze sedmi mladých romských dospělých má dokončené středoškolské vzdělání. Násilné vystěhovávání je stále běžnou praxí v řadě evropských zemí, jako je Rumunsko, Itálie nebo Francie.

Vzdělávání Romů je segregované především v České republice, v Řecku a na Slovensku – což je zcela v rozporu s národními zákony i legislativou celé EU, která zakazuje rasovou diskriminaci. Tolik o stavu vypovídají zdroje Amnesty International. Ta nyní bije na poplach a chce problematiku diskriminace romské menšiny dostat do oblasti veřejného zájmu.

Xenofobie, která zabíjí

Před takovými problémy, jako jsou projevy rasové diskriminace a nenávisti, často podle AI zavíráme oči. Nelichotivé poznámky na adresu určitého etnika bereme s odstupem, nevidíme za nimi nic nebezpečného. Ne snad, že bychom podporovali rasismus nebo diskriminaci, zkrátka je jednodušší mít hlavu hluboko v písku. Různé posměšky, nadávky a urážky ale často skrývají mnohem nebezpečnější tvář rasismu. Vedou k otevřeným projevům nenávisti a násilným útokům.

Dle zdrojů AI se v Maďarsku, České republice, na Slovensku a v Bulharsku mezi lednem 2008 a červencem 2012 událo více než sto vážných násilných útoků proti Romům a jejich majetku. Známé jsou případy střelby, pobodání či házení zápalných lahví. Předcházení takovým násilnostem je zcela bezúspěšné, podobně je tomu i u následného policejního vyšetřování.

Na tahu je Evropská unie

Amnesty International v otázce vymýcení diskriminace apeluje především na Evropskou unii. Právě ta může prý k nápravě situace podniknout skutečně účinné kroky, alespoň na území svých členských států. John Dalhuisen, ředitel programů Amnesty International pro Evropu a Střední Asii k problematice uvedl: „Evropská komise má možnost trvale změnit životy přehlížených a diskriminovaných komunit v Evropě. Zatím ale bohužel postupuje proti státům, které porušují lidská práva Romů, velmi váhavě. To, co vidíme, je komise, která uplatňuje sankce spíš v technických otázkách, například u dopravy nebo daní, ale ne tam, kde jde o životně důležité věci pro miliony lidí, jako je násilné vystěhovávání, segregace nebo nenávistné útoky. Nobelova cena míru, kterou EU dostala, má moc ukončit diskriminační praktiky, které jsou běžné v mnoha jejích členských státech. Tato moc teď musí být použita.“

Změníme to?

Prvním krokem kampaně Lidská práva tady. Práva Romů teď je petice, která bude doručena evropské komisařce pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingové. Cílem petiční akce je jasně vymezit požadavky na odstranění diskriminace vůči romským menšinám. Svým podpisem se může každý alespoň malým dílem zasadit o změnu k lepšímu. Největší část práce ovšem neudělají předpisy, směrnice ani deklarace, ale samotní lidé - změnou svého přístupu a vzájemnou tolerancí.

Mark Martin, ředitel Amnesty International ČR dodává: „Kampaň by měla pomoci vyvolat diskuzi o situaci romské menšiny v České republice, posunout ji od předpojatých debat na vyšší úroveň a zvýšit povědomí o tom, že v Evropě různé státy používají podobné diskriminační mechanismy.“

Více o kampani i petici najdete na speciálním webu Amnesty International.

 

 

Bottom line: Je podle vás možné, že na pohledu lidí zvenčí může být kousek pravdy, nebo se jedná jen o idealisticky – naivní myšlenky skupiny, která s Romy nikdy de facto nepřišla do styku?