Táňa Fischerová se narodila roku 1947 v Praze do umělecké rodiny. Po nedokončeném studiu na brněnské JAMU účinkovala v Činoherním klubu, ze kterého byla v roce 1973 vyloučena. V sedmdesátých a osmdesátých letech pak byla z veřejného života prakticky vyřazena. Na jaře 1989 podepsala petici Několik vět, vydanou Chartou 77 a stala se občanskou aktivistkou a političkou. Byla poslankyní za Unii svobody a stála v čele Klíčového hnutí, proslavila se adventními koncerty. Usiluje o návrat ideálů do politického i reálného života a v prezidentských volbách neplánuje žádnou kampaň.

 1. Co vnímáte jako hlavní poslání prezidenta a jeho povinnost vůči občanům?

Prezident má malé pravomoci, proto je důležitá jeho osobnost. Měl by být člověk mravní, s průhlednou minulostí, který prošel nějakými zápasy a prokázal statečnost. Nevím, zda se dá říct, že má prezident povinnost vůči občanům. Každý z nás má povinnost především vůči sobě. Být pravdivý a čestný. Čím větší množství lidí může ovlivnit, tím více tato povinnost vzrůstá.

2. Co považujete za své nejsilnější přednosti a výhody oproti ostatním kandidátům? 

 To ať posoudí jiní.

3. Jaký máte pohled na zavedení školného a směřování školství v ČR vůbec?

Jsem proti zavedení školného. Že je školství na scestí vidí každý. Doufám, že se to zastaví a otočí.

4. Jakou věc byste na České republice změnila, kdybyste měla neomezené možnosti? 

Změnila bych celý ekonomický i politický systém. Tak, aby lidé mohli zase svobodně tvořit.

5. Jak hodnotíte působení předchozích dvou prezidentů Havla a Klause?

Václava Havla jsem si vždycky vážila a to i tehdy, kdy jsem, zejména v posledních letech, měla na některé věci jiný názor než on. S Václavem Klausem vidím svět diametrálně odlišně. Jeho působení ve vrcholných funkcích bohužel nepovažuji za přínosné pro naši zemi.

6. Jak vidíte počínání současné vládní koalice?

 Jako zcela destruktivní.

 7. Jaký máte názor na kandidaturu některých bývalých členů KSČ?

 Protože jsem v tom režimu žila, věděla jsem, že do strany vstupovali lidé, kteří dávali přednost kariéře před svědomím. Byly výjimky, ale bylo jich málo. Myslím, že tito lidé zůstávají v jádru stejní.

 8. Neplánujete žádnou kampaň a dokonce nevynakládáte na kandidaturu žádné peníze. Myslíte, že je možné i přesto zvítězit?

Nevím. A přece nemohu a nechci jinak. Je to experiment pro mne i pro lidi, jak dalece chtějí něco dělat sami a do jaké míry se chtějí nechat ovládat penězi a manipulací.