Co ví průměrný Čech o jižním Kavkazu? Troufám si tvrdit, že nic moc. Když upřesníme, že se jedná o Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán, ti starší si možná vzpomenou na Stalina, ale jinak mají většinou lidé jen velice mlhavou představu, jak to tam vypadá a jací jsou tamější obyvatelé. Státy samy o sobě sice tvrdí, že náleží do Evropy, ale kulturní prostředí a hodnoty lidí jsou velice odlišné. Koncem srpna jsem se zúčastnila letní školy v gruzínském Batumi, kde jsem poznala lidi ze všech tří kavkazských států a měla možnost tyto rozdíly sama vidět.

Jsem docela otevřená neznámým věcem, příliš netrpím předsudky a mám několik známých, kteří na Kavkaze dlouhodobě pobývali a vyprávěli mi o svých zážitcích, přesto jsem měla spoustu pozitivních i negativních stereotypů, z nich většina se potvrdila a některé byly ve skutečnosti ještě mnohem výraznější. Kromě Kavkazanů se letní školy účastnili ještě zástupci České republiky, Slovenska a Polska, měli jsme tedy možnost přímého srovnání mladých lidí z jižního Kavkazu a střední Evropy.

V první řadě je třeba připustit, že Kavkazané jsou oproti nám povahově opravdu jiní. Jsou spontánnější, přátelštější, sami vám nabízejí pomoc, případně když je vy o něco požádáte, rozhodně vás neodmítnou. Jednou jsme asi v deset hodin večer přišli do restaurace, která se ale už chystala zavírat.

Majitelé proto zavolali do jiné restaurace ke svým známým, aby nám tam rezervovali místo, sháněli nám levné taxi, a když jsme namítali, že pokud je to v docházkové vzdálenosti, šli bychom raději pěšky, protože nás bylo dvanáct, paní majitelka po krátkém vysvětlování cesty raději sbalila své věci a sama nás dovedla až skoro na místo.

Podobně když jsme měli odpoledne siestu na pláži a já jsem šla s Ázerbájdžáncem Arazem koupit občerstvení do stánku. Každý jsme vybírali nezávisle na sobě, takže jsme toho vzali trochu moc. Proto jsem se ho ptala, pro koho to všechno kupuje, ale asi nepochopil dobře moji otázku, protože skoro uraženě namítl, že Kavkazani takhle nediskutují o penězích. Zaplatil sám dohromady celý nákup, který v přepočtu stál skoro čtyři sta korun, a nepřipadalo v úvahu, že by mu ty peníze někdo vracel, maximálně si od někoho nechal později také něco koupit.

Rozdílné jazyky ztěžují komunikaci

Všeobecně je dost patrné, že Kavkazané jsou velice hrdí a rodinná čest pro ně hodně znamená. Armén Moses říkal, že pokud by například někdo sprostě urazil jeho otce, byl by to oprávněný důvod dotyčného zabít. Stejně tak hrdí jsou i na svou vlast, což se projevilo při prezentaci jednotlivých zemí.

Zatímco Středoevropané si ze sebe vesměs dělali legraci a nebrali se příliš vážně, Kavkazané pyšně poukazovali na své národní tradice a bohatou kulturní historii. Zajímavostí je, že se Arméni s Gruzínci mezi sebou hádají o to, čí písmo vzniklo dříve a kdo to své pak jen okopíroval.

Současné písmo i jazyky všech tří států jsou naprosto odlišné a navzájem se nedomluví. Kavkazané proto velice záviděli nám Středoevropanům a přišlo jim nepochopitelné, že u jednoho stolu sedí Češi, Slováci a Poláci, každý mluví svým jazykem, a všichni si rozumíme. Pravda, u rozhovoru s Poláky jsme si museli dávat pozor, abychom mluvili pomaleji a zřetelněji, ale skutečně jsme se dorozuměli a hovory byly spontánnější, než kdybychom používali angličtinu.

Překvapivý je kavkazský pohled na Evropu. Gruzie sice dělá všechno pro to, aby byla co nejdříve v NATO i EU, v Tbilisi visí snad více evropských vlajek než v celém Česku, ale zároveň se na Kavkaze říká, že všechno špatné tam přišlo z Evropy. Podle tamních představ prý Evropa znamená „alcohol, cigarettes and free sex“.

Ten sex je v Evropě rozhodně nevázanější než na Kavkaze, ale k alkoholu mají mnohem bližší vztah tam, a odmítnout pozvání na skleničku je urážkou. Stejně tak cigarety – kouří téměř všichni, pořád a všude, i v budovách, což je vzhledem k všudypřítomné klimatizaci dost nepříjemné, a beze všeho si zapálí hned vedle (velice zřídka se vyskytující) cedule se zákazem kouření.

Arménie versus Ázerbájdžán: zamrzlý konflikt se projevuje všude

Nejzajímavější pro nás ale byly vztahy mezi kavkazskými státy, zejména mezi Arménií a Ázerbájdžánem, mezi kterými už léta panují spory o Náhorní Karabach, což je území v dnešním Ázerbájdžánu, jehož obyvatelé jsou ale z 95 % Arméni. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou na bodu mrazu, jakékoliv snahy o překonání sporů jsou zapovězeny a běda kupříkladu mládežnickým organizacím, které by chtěly otevřeně spolupracovat s lidmi z té druhé země, budou jim dost házeny klacky pod nohy.

Spousta účastníků letní školy přiznávala, že se s lidmi z té druhé země setkali poprvé v životě, a byli upřímně překvapeni, že na ně nevyrazili se zbraněmi v ruce, ale naopak jsou to milí a přátelští lidé, se kterými se můžou bez problémů bavit. Kromě prvního setkání s Armény to bylo pro Araze teprve po druhé, co se ocitl v zahraničí, přičemž poprvé to bylo, když sloužil povinnou vojenskou službu u námořnictva.

Ázerbájdžánci ale nemají problémy jen kvůli konfliktu s Arménií. Araz vyprávěl, že se dostal na univerzitu ve Velké Británii, ale bohužel nedostal vízum, protože Ázerbájdžán sousedí s Íránem, tudíž byl shledán potenciálně nebezpečnou osobou. Většina Ázerbájdžánců jsou muslimové a silná náboženská víra je patrná právě hlavně na jihu země, kde je prý stále celkem běžné, že rodiče svým dětem vybírají manžela či manželku a odmítnout vybraného partnera lze jen obtížně. Podobně Arménka Rima vysvětlovala, že zejména pro dívky je nepřípustný sex před svatbou.

Pokud jste až dosud jezdili pouze do zemí kulturně spadající do „západního světa“ a vydáte se nepřipraveni na Kavkaz, nejspíš zažijete větší či menší kulturní šok. Kavkazané někdy uvažují úplně jinak a naopak náš způsob myšlení se jim často zdá více než zvláštní, ale jinak žijí prakticky stejně jako my.

Dokonce si i více potrpí na technické vymoženosti, protože i když někde bydlí v doslova rozpadajících se domech, vlastní iPhony a MacBooky. Kavkaz rozhodně stojí za návštěvu, protože na rozdíl od všude stejné západní Evropy tady zažijete opravdu neuvěřitelné věci, a pokud se navíc spřátelíte s někým z místních, zjistíte, že pohostinnost a přátelskost k cizincům ještě všude nevymizela.

 

 

Bottom line: Jaké jsou vaše zkušenosti z Kavkazu? Co vás tam nejvíce překvapilo? A doporučili byste svým přátelům, aby tam jeli také?