Česká, respektive Československá televize letos v dubnu oslaví šedesát let své existence. Za tu dobu se jí povedlo vychovat více než tři generace Čechů a Slováků, zúčastnit se mnoha důležitých okamžiků českých dějin, vystřídat dvacet ředitelů nebo vyprodukovat jedny z nejoblíbenějších českých seriálů a filmů. Jak ale vypadaly její začátky a jakou roli sehrála například v letech 1968 a 1989? To vše se dočtete ve článku, který si pro vás TST připravilo.

Je rok 1953, celý Sovětský svaz truchlí a uctívá památku zesnulého Stalina, česká vláda potají kuje zdrcující měnovou reformu a v pražské Měšťanské besedě v první májový den zahajuje své vysílání vůbec první česká televizní veřejnoprávní stanice – Československá televize. Na obrazovce se v krátkém vystoupení objevuje oblíbený herec František Filipovský a startuje tak éru, která trvá už téměř tak dlouho, jako průměrný lidský život.

Prvnímu vysílání do českého éteru však předcházelo ještě několik zkušebních pokusů, například v roce 1948 v Tanvaldu, ale jsou dokonce doloženy i pokusy datující se k době před druhou světovou válku. O průkopníky televizního vysílání tedy v Československu nebyla nouze. Nicméně ačkoliv se nám televize z pohledu dneška může jevit jako jedna z podstatných součástí domácnosti, před šedesáti lety to tak neviděl téměř nikdo.

Až s postupem let se ukázalo, jak velkou roli nakonec televize v českých dějinách sehraje. Pro mnohé se stala únikem od každodenního pracovního kolotoče a pro jiné téměř nepostradatelným členem rodiny. Jako první v Česku se o přenos signálu k divákům starala Petřínská rozhledna. V dalších letech následovala výstavba několika dalších vysílačů, v Ostravě spojená i se vznikem prvního moravského studia.

Další „poprvé“ čekalo Československou televizi 11. února 1955, kdy proběhl první přímý přenos. Jednalo se o hokejový zápas mezi ČSR a Švédskem. Československo tehdy vyhrálo a zápas bylo možné z pražského signálu naladit až v Českých Budějovicích. Postupem 60. let se televizor stával součástí mnoha domácností a již v roce 1965 ČST evidovala dva miliony koncesionářů a čísla dále rostla.

Divoký "šestaosmdesátý" 

Mezním se pro Československou televizi stal rok 1968 spojený s postupným uvolňováním poměrů. Tento trend se nevyhnul ani Kavčím horám a již na začátku roku bylo požadováno odvysílání tzv. trezorových pořadů nebo obnovení nezávislých publicistických programů.

V březnu bylo požadavkům vyhověno a ÚV KSČ zrušil cenzuru vztahující se na Československou televizi. Jen o dva měsíce později se tak na obrazovkách objevuje pořad „Na pomoc generální prokuratuře“, který důvodně zpochybňoval sebevraždu bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka z roku 1949.

Celková situace vypadá více než nadějně, mezi lidmi panuje dobrá nálada a víra v lepší časy. Zanedlouho však přichází 21. srpen 1968, do Československa pronikají vojska Varšavské smlouvy a národ propadá panice. Byla to právě Československá televize, která se snažila udržet mezi občany klid a do poslední chvíle unikala před sovětskými vojáky neustálým přesouváním vysílacích míst.

V prvních okupačních měsících ČST celkem zdatně odolávala cenzuře. Ještě v lednu 1969 dokázala podat objektivní a nezkreslené informace o sebeupálení Jana Palacha. Poslední kapkou pro sovětského bratra byl nicméně březen 1969, kdy čeští hokejisté v přímém přenosu ČST na Mistrovství světa ve Stockholmu s přehledem porazili ruský tým.

Propaganda i zlatý fond české tvorby

V nadcházejících normalizačních letech se povedlo zprovoznit barevné vysílání a to v roce 1972 pro druhý kanál a o dva roky později i pro ten první. Sedmdesátá léta jsou také spojena se vznikem estrádní zábavy. Důležitou roli v tomto procesu sehrál až do dneška nejoblíbenější estrádní pořad Televarieté. Jednalo se o propojení hudebních, hereckých i komických vystoupení především v podání Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Dvořáka.

V dalších letech postupně vznikají seriály silně poplatné režimu. Jedná se především o Ženu za pultem nebo Okres na severu – v hlavních rolích se objevuje Jiřina Švorcová, členka ÚV KSČ nebo iniciátorka Anticharty.

Osmdesátá léta byla snad ještě produktivnější než všechny předchozí a vznikla spousta filmových pokladů, které Státní filmový archiv s hrdostí chrání dodnes. Nemůžeme tedy na Československou televizi pohlížet pouze jako na nástroj moci. Přece jenom se našla témata, která se dala zpracovat slušně, bez zachování režimní stopy. Výborným příkladem je seriál Chalupáři s Jiřím Sovákem a Josefem Kemrem v hlavních rolích

Revoluční listopad 1989 se stal dalším mezníkem v historii Československé televize. Snad nikdy před tím neproběhly takové protesty zaměstnanců vůči vedení a straně, než právě po událostech 17. listopadu. Několikadenní souboj v rámci televize se ÚV KSČ zprvu snažilo potlačit, ale postupně pod hrozbou generální stávky se zaměstnancům povedlo vybojovat pravdivé zpravodajství a přímé přenosy z dění na Václavském náměstí. A tak 30. listopadu nový ředitel ČST Miroslav Pavel prohlásil, že televize definitivně přestala být ideovým nástrojem KSČ.

Nová doba, nové výzvy

Vznik samostatné České televize se podle zákona datuje k 1. 1. 1992. Jejím prvním ředitelem se stal Ivo Mathé. V letech následujících ČT prochází výraznou ekonomickou i obsahovou rekonstrukcí. Řeší se množství nejasností v zákonech anebo vstup nových konkurentů na trh, především TV NOVA.

Vstup do nového tisíciletí je spojen s událostí jinak zvanou Krize v České televizi, od revolučních dob se jednalo o největší protest proti vedení televize ze strany zaměstnanců. Byla to především zpravodajská redakce, která upozornila a odmítala dále snášet neúnosné sepnutí vedení České televize s Občanskou demokratickou stranou. Zpravodajství se tehdy rozdvojilo do dvou směrů.

Vznikaly zprávy oficiální, pod vedením nově dosazené Jany Bobošíkové, a zprávy protestní, které vytvářeli redaktoři z řad „vzbouřenců“. Na pozemní přijímače bylo vysíláno zpravodajství oficiální, zatímco satelitní a kabelové přijímače se staly prostředkem k vysílání neoficiálních zpráv. Pomoc nakonec přineslo rozhodnutí Poslanecké sněmovny, která se postavila na stranu vzbouřenců a celou situaci pomocí několika odvolání vyřešila.

V současné době stojí v čele ČT bývalý ředitel Novy Petr Dvořák. Zprvu se zdálo poněkud neuvážené zvolit do vedení veřejnoprávní televize člověka, který strávil v komerčním sektoru téměř celou svou kariéru. S odstupem času však mnozí kritici musí před generálním ředitelem České televize sklonit hlavu, protože změny, které doposud prosadil, se jeví jako více než užitečné a oprávněné.

A to plány jeho vedení zdaleka nekončí. V letošním roce se můžeme těšit např. na seriálovou ságu z dob první republiky, dva krimi seriály, pohádku v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou nebo nový snímek Jiřího Stracha v hlavní roli s Ivanem Trojanem o nešťastném signatáři Charty 77.

Nezbývá tedy nic jiného, než popřát České televizi hodně kreativity, programové ucelenosti, kvalitní původní tvorby a stoupající oblíbenosti u diváků.

 

 

Bottom line: Jste spokojeni se současnou programovou náplní České televize nebo by jste upřednostnili ještě více vysílacích změn?