Je ráno,  15.dubna 1912. Zpráva o tragédii Titaniku naplnila titulní strany. Přeživší se ještě klepou mrazem a hrabě z Granthamu nervózně usrkuje kávu ve svém luxusním anglickém sídle. Na palubě byl dědic jeho drahého panství Downton. Znepokojuje ho jediné: komu teď dědictví připadne?   

Takto začíná seriál Panství Downton (v anglické verzi Downton Abbey), který líčí osudy šlechtické rodiny Crawleyů a jejich služebnictva žijících ve venkovském sídle na anglickém panství Downton. Jako diváci jsme svědky toho, jak se rodina se služebnictvem po svém vyrovnávají s historickými událostmi první poloviny 20.století, jejichž následky probouzí z letargie dlouhodobě neměnný, striktně hierarchizovaný život anglického venkova. 

Uhlazený svět zbytečně velkých pokojů a honosných večeří, o kterém sníme při četbě knih Jane Austenové a sester Brontëových, se postupně rozpadá pod tíhou světové války, španělské chřipky, feministického hnutí sufražetek či éry frivolního jazzu. Posádka downtonského panství se však snaží do poslední chvíle udržet se na palubě potápějící se lodi starého světa.  Podobně jako slavná kapela Wallace Harleyho z Titaniku – hrdí, elegantní a hrající svou hru až do poslední vteřiny.  

Jedna z nejlepších věcí, které může seriál nabídnout, jsou každodenní maličkosti, kterými nová doba proniká do života sídla. Služebnictvo si ještě nezvyklo na elektřinu a křižují se pokaždé, když mají rozsvítit, křičí do toho podivného zařízení s názvem telefon a je jim záhadou, co je to vlastně ten „weekend“, o kterém se pořád tolik mluví. Na své si přijdou i fanoušci krásné, precizní angličtiny, kvůli které rozhodně stojí za to sledovat seriál v původním znění. Módychtivé dámy potěší detaily v podobě pozvolné změny garderóby ženských protagonistek – zatímco v první sérii převládají korzety, na konci druhé série to vypadá, jako by hrdinky nosily spíš noční košile. 
Panství Downton ovšem rozhodně nejsou jen formální a historické vychytávky. Těžištěm seriálu je sledování dramatických osobních peripetií příslušníků šlechty a jejich služebníků. Milostné zápletky, kterými scénáristé svým postavám komplikují život, dosahují místy intenzity skoro mučivé. Nenaplněnější lásku než je ta, kterou mezi sebou (ne)prožívají hlavní protagonisté, najdete snad jen ve vlastní životní historii. 

Užijete si i charaktery jednotlivých postav. Ctnostné a i v myšlenkách elegantní dámy a hluboce morální a neoblomně čestní pánové. Ale jak se duch doby v seriálu nenávratně mění a uvolňuje, a tak i oni snadněji podléhají svým slabostem. Jak na počátku třetí série, která odstartovala v půlce tohoto září, říká jedna z postav: “Gentlemani bohužel nejsou jako autobusy. Nepřicházejí každých deset minut.” 

Autorem seriálu je Jullian Fellowes, který v historickém žánru umí chodit. Má za sebou scénáře k filmům jako Gosford Park, Královna Viktorie či Jarmark marnosti. V Panství Downton Fellowes svou zkušenost uplatnil naplno. Seriál trhá rekordy a sbírá jednu cenu Emmy za druhou. Kritici jej milují, a to dokonce tolik, že se dostal do Guinessovy knihy rekordů jako kriticky nejlépe hodnocený televizní seriál všech dob. 

Zdá se, že romantika starých dobrých časů diváky pořád ještě neunavuje. Kdo by se trochu zlobit mohl, jsou historikové. Občas se zdá, jako by tvůrci jinak příjemnou strunu nostalgie trochu přepínali. Přeci jen je přinejmenším podezřelé, když si služebnictvo nemůže vynachválit život v ponurém přízemí panské kuchyně a ani trochu je nedopaluje, že jejich nadřízení celé dny kreslí prstem po skle, dřímají na batistovém kanapi a nemají tušení o tom, jak se staví voda na čaj.  

Věřím, že menší vadu na kráse tomuto jinak velmi kvalitním seriálu odpustíte velmi snadno. Ono totiž sledovat nádherně výpravnou epizodu Panství Downton (jejíž vytvoření vyjde na úctyhodný milion liber) je pro smysly podobným zážitkem, jako dát si drahý dortík v luxusní secesní kavárně. Nechte si chutnat!

______________________________________________________________________________

Bottom line: Natočit jednu epizodu luxusního seriálu Panství Downton stojí milion liber. Vy ji můžete mít téměř zadarmo.