Studium na prestižní Harvardově univerzitě je pocta, kterou se povede získat jen malému procentu uchazečů. O to více si ale své zkušenosti váží a pro její získání jsou schopni udělat maximum. Příprava na Harvard, stejně jako jeho studium, je sice náročná, avšak ti, kteří si obojím prošli, by dozajista neměnili. Co všechno musíme zvládnout, abychom se mohli procházet po pozemcích nejstarší univerzity v USA, a jaké jsou největší rozdíly v porovnání s českým školstvím? 

Oproti českým vysokým školám je přijímací řízení na Harvard a na vysoké školy v Americe obecně velmi rozsáhlé, důsledné a dlouhotrvající. Rozhodně nestačí udělat si jednodenní výlet do města, ve kterém zvolená škola sídlí, a zkusit napsat přijímací test nebo se zúčastnit srovnávacích zkoušek, ve kterých opětovně můžeme bojovat o ještě lepší výsledek.

Škola se o vás zajímá a přistupuje k vám jako k jednotlivci, ostatně počet úspěšných uchazečů je v porovnání s počtem přihlášených minimální. Zajímá ji zejména motivace ke studiu, osobní přístup, zájmy a angažovanost. Vyplatí se proto být upřímný, ale zároveň zohlednit jakoukoli drobnost, která by mohla být nápomocná.

„Abyste uspěli v přijímacím řízení na Harvardu, musíte mít zejména vysoké bodové skóre ve standardizovaných zkouškách ACT nebo SAT, které jsou obdobou našich SCIO testů. To je však jen začátek celého procesu. Dále musíte napsat množství osobních esejů, skrze které se vás škola snaží poznat jako člověka. Rovněž je do hodnocení zahrnuto doporučení profesorů a známky ze střední školy – neznamená to však, že je třeba mít od shora až dolů samé jedničky,“ uvádí student Harvardu Aleš Flídr.

K dialogu je potřeba dvou

Na Harvardu si studenti pochvalují zejména osobní přístup učitelů a rozvoj kritického myšlení. Jste sice vybranou studentskou elitou, ale váš osobnostní rozvoj nástupem na školu teprve začíná. A zde je vidět, že ke vzniku dialogu, potažmo konstruktivního rozhovoru, je zapotřebí, aby přístupné byly obě strany.

„Nesporným rozdílem je osobní přístup profesorů, asistentů a vůbec všech zaměstnanců. Každý se snaží dělat maximum pro to, abychom z univerzity měli co nejvíc. Profesoři jsou vždy přístupní osobní konzultaci a je možné s nimi navázat velmi osobní vztah,“ komentuje situaci Flídr.

Dalším důležitým prvkem, který český student na první pohled pocítí, je rozvoj kritického myšlení, které vám pomáhá vytvořit si odstup a nadhled, nepodlehnout při posuzování věcí prvnímu dojmu. Ve společenských a humanitních vědách to znamená především rozvoj argumentace formou diskuse a esejů, kde je hlavním úkolem analyzovat různé zdroje (obvykle texty, ale i filmy, umění a podobně), vytvořit si názor a ten následně obhájit.

„Například v historii poválečné Evropy jsme kromě čtivé historické knihy měli možnost studovat tuto dobu prostřednictvím zásadních románů a filmů. S trochou nadsázky mohu říct, že teprve na Harvardu se skutečně učím číst a psát,“ vysvětluje Flídr.

Právě vyučovací metody a postupy jsou tím, co si studenti tak chválí. Sám Aleš Flídr podotýká, že tato fakta patřila mezi hlavní důvody, proč se rozhodl studovat v zahraničí, a výsledek dalece předčil jeho očekávání.

Na Harvardu je to trochu jinak i se studovanými předměty: „Všechny předměty mě nesmírně baví. Je zde výběr ze stovek předmětů, z nichž bych si vždy nejradši nabral většinu. Začátek každého semestru je tak Sofiinou volbou ve velkém měřítku. Na druhou stranu pak máte téměř jistotu, že k oněm čtyřem nebo pěti vybraným dětem budete cítit jistou vazbu.“

Bez práce nejsou koláče

Představa, se kterou jde český student na vysokou školu, se často neliší od všeobecně platných frází: „Vysoká škola byla nejlepším obdobím mého života, celý půlrok jsem nemusel nic dělat a na konci se stačilo učit tři noci ve zkouškovém a měl jsem to.“ Bohužel, toto opravdu na Harvardu neplatí. Kontinuální příprava je základ nejen dobré závěrečné zkoušky, ale i pevné vůle, kterou si člověk časem vybuduje.

Student prestižní americké univerzity stráví přípravou několik hodin denně – čte, počítá, řeší logické problémy. „Ve Spojených státech je třeba pracovat po celý rok, podle čehož jsme i hodnoceni. Od kamarádů v Česku naopak slýchám, že systém je, kromě čestných výjimek, nastavený spíše na pár velkých testů na konci semestru,“ pozastavuje se nad českým školstvím Flídr.

Čeští studenti vnímají jako jeden z mínusů našeho školství nedostatek financí a s tím spojené nedostatečné vybavení učeben či knihoven. Jsou ale tyto věci natolik důležité, aby se ve viditelné míře projevily ve studijních výsledcích? Faktem však je, že jenom majetky Harvardu jsou v současné době vyčísleny na 27 miliard dolarů a škola si může dovolit platit téměř polovině studentů školné, které činí průměrně kolem 40 tisíc dolarů.

Luxus, který univerzita nabízí, se zdaleka neprojevuje jen jednou z největších knihoven na světě, která čítá na 15 milionů knižních svazků. Studenti mohou využívat celou řadu studijních prostor, sportovišť nebo divadel. Navíc se mohou zapojit do nepřeberného množství aktivit – jenom registrovaných spolků a organizací je na Harvardu kolem pěti set. Ať už se zájmy studentů ubírají kteroukoli cestou, mohou si být téměř jisti, že pro ně ve škole existuje nějaká skupina. A pokud tomu tak není, není nic jednoduššího, než ji založit a získat na ni dotace ze školního rozpočtu.

Sám Aleš Flídr některé ze spolků navštěvuje: „Jsem zapojen do běžeckého klubu, se kterým chodívám na tréninky a na podzim jsem jezdil i na závody. Hlavní mimoškolní aktivitou je pro mě ale členství v klubu Efektivního altruismu. Jedná se o rozmáhající se hnutí, které usiluje o maximalizaci "dobra", kterého člověk může docílit.

Přes rok pořádáme přednášky a večeře s renomovanými profesory i lidmi z praxe, mezi nimi například s filosof em Peterem Singerem, psychologem Joshuou Greenem nebo spoluzakladatelem Skypu JaanemTalinnem. Na konci semestru pak vždy vyhodnotíme potenciálně nejefektivnější organizace nebo charity a pořádáme pro ně sbírky.“

Lekce pro život

Multikulturnost zajišťuje, že se vždy setkáte s novými a zajímavými lidmi, a právě tato diverzita utváří hodnoty, které na Harvardu najdete. Studium zde je velkou lekcí pro život a možnost intelektuálního rozvoje a poznávání spousty zajímavých věcí vyvažuje i dlouhé odloučení od rodiny a známých.

„Velká louže samozřejmě znamená delší období odloučení od domova, rodiny a blízkých lidí. Navíc je kvůli časovému vytížení těžké udržovat kontakt se všemi. Zároveň mi ale tato zkušenost pomáhá nahlédnout na domácí i celkovou realitu z jiné perspektivy a uvědomit si, co je v životě opravdu důležité. Ačkoli to není lehké, studium v USA bych za žádné jiné neměnil,“ dodává Flídr.

Bottom line: Pokud se rozhodnete pro studium v zahraničí, vyplatí se vám na začátku kontaktovat Fulbrightovu komisi, která vám se vším pomůže.