Erasmus, čtvrtstoletí fungující stipendijní program pro evropské vysokoškoláky umožňuje studentům z 33 zemí starého kontinentu strávit část studia na zahraniční univerzitě. Téměř 200 000 studentů každý rok osciluje mezi evropskými státy a toto číslo neustále roste. Překvapivě se tak děje i přes Damoklův meč, který nad Evropou visí v podobě ekonomické krize.

Možnosti vycestovat během vysokoškolského studia ročně využívá i více než 5 500 mladých Čechů. Kam nejčastěji směřují jejich kroky a proč? Pojďme se na Evropu podívat očima studenta a rozplést tak po 26 let se zamotávající síť multilaterálních vztahů mezi evropskými univerzitami, kterou Erasmus vytvořil.

Kam se vydá student z Česka? Západ je jasnou volbou.

Podívat se v rámci vysoké školy na univerzitu do jiné země považují čeští studenti za skvělou příležitost osobně se rozvíjet i zlepšit svou jazykovou vybavenost.

„Člověk se díky tomu osamostatní, získá nadhled a dokáže lépe a kritičtěji přemýšlet o dění v ČR a ve světě,“ zdůvodňuje svojí participaci v Erasmu Daniela Lohnertová, která momentálně tráví druhý semestr v Řeznu (Regensburg) v severním Bavorsku. S jejím názorem se ztotožňuje mnoho dalších vysokoškoláků, a částečně i kvůli tomu zájem Čechů vyjet do zahraničí neustále stoupá.

Na základě uzavřených bilaterálních vztahů mezi domácími a zahraničními univerzitami vypisují vysoké školy nabídky volných míst na zahraničních studijních pobytech.

Momentálně je v programu Erasmus zapojeno 60 českých vysokých a vyšších odborných škol. V širším měřítku se pak bavíme o více než 3 000 institucích v 33 evropských zemích.

I přes obrovský výběr jsou však pro české studující nejčastější volbou univerzity v Německu, Francii, Velké Británii a Španělsku. Čím to je?

Odpověď ve skutečnosti není ani komplikovaná ani překvapivá. Jedná se o souhru několika faktorů, které se odrážejí ve fungování nejen vzdělávacího systému České republiky, ale i trendů ve společnosti.

Prvním z nich je jazyk. Drtivá většina studentů se nejpozději od osmi let začíná učit anglicky a v 15 letech na svá žákovská bedra přibírá druhý cizí jazyk, kterým bývá nejčastěji němčina, následována španělštinou či francouzštinou.

Další důvod výstižně shrnul Ondřej Malina, který tráví posledních pár týdnů jako výměnný student na vysoké škole v Bulharsku. „Podle mého jsou tyto státy atraktivní, protože patří k nejvyspělejším zemím v Evropě a studenti si myslí, že jim nabídnou nejlepší vzdělání.“

Nejprestižnější evropské univerzity se skutečně nacházejí v těchto státech a vzbuzují zájem nejen českých študáků. Spolu se severskými zeměmi se řadí mezi nejpopulárnější v rámci Erasmu celkově.

Na otázku, proč si myslí, že je tak malý zájem o východní destinace jako například Bulharsko, odpovídá rezignovaně a stručně: „Bulharsko je nejzaostalejší zemí v EU. To není zrovna dobrá pozvánka.“ Češi celkově Pobaltí a Balkán moc nevyhledávají. Snad jako důkaz „dokonalé“ transformace z Východu na Západ?

Podtrženo sečteno – jazyková vybavenost, prestižní univerzity, atraktivní prostředí a k tomu ještě relativně snadná dostupnost. Není divu, že celých 16% Čechů putuje právě do Německa, dalších 20% se rozdělí mezi Španělsko a Francii, a okolo osmi % zavítá do Spojeného království.

Španělé se rozlétli po Evropě, Britové zůstávají na ostrovech

Historie Erasmu sahá do roku 1986, kdy Evropská komise poprvé předložila návrh na zavedení výměnného programu. Přes střízlivé reakce a různé peripetie dosáhly státy tehdejších Evropských společenství o rok později konsensu a hned v semestrech školního období 1987/88 cestovalo po evropských univerzitách nad 3 000 studentů.

V roce 1998/99 se programu poprvé účastnili i mladí lidé z České republiky. V té době jich bylo přesně 856, nyní je to číslo sedminásobné. Za 14 let prošlo Erasmem přes 50 000 Čechů. Momentálně tedy můžeme prohlásit, že 0,49% české populace má tuto zkušenost za sebou. Na první pohled se to může jevit jako zanedbatelný zlomek, nicméně vzhledem k ostatním zemím EU si nestojíme špatně. Předběhli jsme Německo, Itálii i Velkou Británii.

Přišla-li řeč na Spojené království, nelze nepoznamenat, že v „eurodivadle Erasmus“ hraje velmi zvláštní roli.

Přijímá dvakrát více studentů, než vysílá a je to jedna z mála zemí, jejíž studenti po mobilitě v rámci Evropy neprahnou (někdo to může pochopit jako otázku cti, někdo jako 9 000 liber ročně za školné).

Například University of Bath neobnovila smlouvu s FSV UK na rok 2013/14.

„Bohužel britští studenti již o půlroční pobyty v Praze nemají zájem, a proto musí vedení katedry hledat náhradu,“ poznamenává Štěpán Černý, jeden z posledních českých „Erasmáků“ v Bathu.

Téměř všem statistikám o mobilitě studentů bezkonkurenčně vévodí Španělé, kteří vysílají i přijímají nejvíce studentů vysokých škol ze všech zapojených zemí. Na druhou stranu, tento ohromný počet účastníků se nepřímo úměrně promítá do výše dotace od EU, která je pro španělského studenta nejnižší ze všech.

Výše stipendia pro nás, Čechy, se pohybuje jen kousek před Španěly, i přesto, že je brán ohled na konkrétní místo studia (příklad - náklady na život v Británii jsou vyšší než na žití v Bulharsku), ve financování musí na pomoc přispěchat ministerstvo školství.

„Erasmus ode všech pro všechny“

Evropská unie považuje Erasmus za svůj nejúspěšnější projekt vůbec. To se dle všeho dosud známého odrazí i v jeho plánované budoucnosti. Končí totiž Program celoživotního učení 2006-2013, který kromě Erasmu obsahuje i další studijní projekty věnující se středoškolským studentům, pedagogům i vzdělávání dospělých (Comenius, Grundtvig, Leonardo da Vinci,…). Jaké změny máme očekávat?

Koncem minulého roku předložila Evropská komise návrh na sjednocení všech vzdělávacích programů pod hlavičku jednotného „Erasmu pro všechny“.

Vznešená myšlenka zdvojnásobit již tak vysokou mobilitu studentů narazila do zdi financování. Plán na zvýšení pohybu po Evropě, který by umožnil během sedmi let vycestovat pěti milionům studentů, však převyšuje rozpočet předešlého období o 73%. Jen těžko tak můžeme předvídat, zda v nastalé ekonomické situaci členské státy kývnou na vysoké příspěvky a „Eramus pro všechny“ projde ve své vizionářské velikosti.

Prozatím tedy tato otázka zůstává ve hvězdách. Samozřejmě, těch dvanácti evropských.

Bottom line: Již 14 let cestují čeští vysokoškoláci po evropských univerzitách díky výměnnému programu Erasmus. Nejvíce je láká Německo, Francie, Španělsko a Spojené království. Stojí za tím pouze jazyková vybavenost, nebo i touha po Západu?