Adéla Pudláková je vnučkou jednoho z nejznámějších skladatelů současné vážné hudby v Česku Marka Kopelenta a dcerou výrazné osobnosti české hudební scény Miroslava Pudláka. Vyrostla v prostředí zasvěceném kultuře a té by se také ve svém životě chtěla věnovat. Zvolila si ale poněkud netradiční cestu. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze se rozhodla pokračovat ve studio kulturního management na jedné z nejstarších světových univerzit - pařížské Sorbonně. Podala si přihlášku, byla přijata a přestěhovala se do Paříže, kde si na sebe dva roky vydělávala víceméně sama. Nyní je ve třetím ročníku na Erasmu v Římě, a plánuje, jak si splnit svůj sen - mít jednou vlastní hudební festival.

Tví rodiče i prarodiče se profesně pohybují v oblasti hudby. Ovlivnilo tě prostředí odkud pocházíš ve výběru oboru?

Samozřejmě. Od mládí jsem se pohybovala mezi hudebníky a sama jsem se hudbě věnovala, hrála jsem na housle a na klavír. Kolem patnácti let jsem se rozhodla, že se klavíru profesionálně věnovat nebudu, ale chtěla jsem se i nadále pohybovat v oblasti hudby. Díky mým pracovním zkušenost v Pražském jaru, Pražském podzimu a Ambassador's Concert Series, jsem zjistila, že hudební management by pro mě byl ideální.

Tvůj obor se může zdát mnoha lidem na první pohled nesrozumitelný. O co přesně se jedná?

Obor se jmenuje Médiation Culturelle. V prvním ročníku jde o všeobecný rozhled v kultuře - muzeum, střih filmu, analýza obrazu, kulturní instituce a k tomu právo, ekonomie a sociologie. Od druhého ročníku si potom každý student vybere specializaci - hudba a tanec, film, muzeum, památkářství, nebo literatura a divadlo. Můj obor je celkem ojedinělý a v Paříži jej nabízí jen Sorbonne 3. Ve Francii lze tento obor najít ještě na Université de Montpellier.

Proč tě napadlo hlásit se na vysokou školu zrovna do Francie?

Už od malička jsem se chtěla podívat do Paříže. Milovala jsem francouzštinu a vůbec všechno francouzské. Nebylo to kvůli kvalitě školy nebo oboru - mým snem byla prostě Paříž. Fakt, že jsem tam našla obor, který v Česku existuje jen na dvou vysokých školách, bylo už jen velké plus.

Proč jsi tedy chtěla ve Francii zrovna studovat? Nebylo by jednodušší vystudovat v Česku a do Paříže se pak přestěhovat?

Zaprvé myslím, že nejlepší způsob, jak se naučit výborně jazyk je při studiu přímo v zemi, kde se jím mluví a ve kterém i studujete. Dále rozhodně proto, že pro Francouze je důležité při ucházení se o pracovní pozice vidět na CV studium na francouzské univerzitě - jste pak víc jedním z nich. A nakonec jednoduše proto, že člověk musí chvíli v místě žít, aby zjistil, jestli by mu vyhovovalo na usazení se v budoucnosti. A kdy jindy hledat, než ve studentském věku, že?

Měla jsi doma podporu, když jsi řekla, že chceš odjet studovat do Paříže?

Velkou podporu. I když finanční podmínky k tomu rozhodně nebyly ideální, rodiče mi ze začátku hodně pomáhali. Později jsem se snažila jim ulehčit a díky práci a stipendiu jsem to naštěstí finančně zvládala téměř sama. Ale teď v Římě, kde je velmi těžké sehnat práci, nájem je mnohem dražší a moje italština není perfektní, mi opět pomáhají jak můžou.

Jak jsi vůbec získala informace o tom, kde takový obor studovat?

Hodně mi pomohla paní ve Francouzském institutu v Praze. Přímo v budově institutu se nachází kancelář Campus France, kde mají všechny informace a pomůžou vám. Bez nich by se mi to asi nepodařilo, protože webové stránky Sorbonny jsou nedostatečné a na emaily nikdo moc neodpovídá.
Campus France mi pomohl i co se týče administrativních věcí a přihlášky.

Neměli byste si hrát na skromné

Jak tedy vypadá přihlašovací proces? Co všechno musíš kromě formalit v přihlášce vyplnit?

Nejtěžší bylo vůbec přihlášku získat. S tím mi pomohlo právě Campus France. Přihláška je dlouhá, Francouzi se rádi vyptávají na všechno. Chtějí vysvědčení z konkrétního roku, maturitní vysvědčení, které je ve Francii hodně důležité - rádi vidí "prospěl s vyznamenáním", DELF certifikát a motivační dopis. Deadline na přihlášky byl, myslím, v březnu, ale o přijetí se člověk většinou nedozví až do konce června.

Mluvíš o motivačním dopisu - máš nějakou poučku o tom, jak by měl vypadat, anebo se jedná prostě o odůvodnění výběru oboru a školy?

Poučka o tom, jak by měl vypadat žádná není. Třeba do USA většinou nějaká poučka nebo otázky k motivačnímu dopisu existují.

Nepamatuji si přesně, jestli na přihlášce bylo napsáno něco víc o tom, co chtějí slyšet. Rozhodně člověk musí psát o tom, proč právě tento obor, proč právě on je ten pravý a o svých zkušenostech a kvalifikacích. I když je vám to proti srsti, neměli byste si hrát si na skromné a měli byste napsat o všem, co by vám mohlo aspoň trochu přidat na šancích na přijetí.

Ohledně certifikátu DELF - jaká je dostatečná úroveň francouzštiny, když chce někdo studovat na vysoké škole ve frankofonní zemi?

Školy požadují certifikát B2. Ten si můžete udělat v Francouzském institutu v Praze. Sorbonna také pořádá i jazykové testy pro zahraniční studenty, pokud certifikát nemají, ale složení jazykové zkoušky u nás určitě zvýší šance na přijetí. Navíc kvůli testu nemusíte jezdit do Paříže.

Říkáš, že sis na sebe při studiu vydělávala. Je studium finančně hodně náročné?

Sorbonna je státní škola, kde se školné naštěstí neplatí. Platíte jen zápisné kolem 200 euro na začátku roku. Měsíční výdaje vyjdou asi na 800 euro měsíčně (cca 20 000 Kč). Existuje ale možnost příspěvku CAF na bydlení, který někdy dosahuje částky 200 euro měsíčně. Když člověk vydrží ve Francii rok, může si pak zažádat o sociální stipendium CROUS, které je dostupné i pro zahraniční studenty.

Zmiňovala jsi, že náklady na studium lze pokrýt jak stipendiem, tak i prací.
Je při škole dost času na práci?

Záleží na oboru. Lidé, kteří studují historii nebo právo moc časo nemají, ale většina oborů studentům umožní i pracovat. Já si například přivydělávala hlídáním dětí, učením hry na klavír a prací v hotelové restauraci.

Jak jinak si můžeš volný čas vyplnit? Nabízí Sorbonna i nějaké mimoškolní aktivity?

Já vyplňovala většinu volného času prací, takže v tomto ohledu moc informovaná nejsem. Vím, že je spousta sportovních kurzů v rámci výuky, také divadelní soubor a orchestr. Ovšem Paříž sama o sobě nabízí tolik aktivit pro volný čas - výstavy, koncerty, divadla, památky, jazz kluby, bary, restaurace - že se tam rozhodně nikdo nenudí!

Člověk si pak víc váží toho, co ne vždycky má

Máš pocit, že tě vysoká škola za ty dva roky někam posunula?

Rozhodně. Vědomostně, protože se mi dostalo znalosti cizího jazyka a schopnosti psát a vyjadřovat se na univerzitní úrovni, a také samozřejmě všech informací, které mi výuka poskytla. Osobnostně mě tato zkušenost obohatila ještě více. Protože jsem neměla vělké finanční prostředky, musela jsem se naučit být hodně skromná, postarat se sama o sebe a zatnout trochu zuby.

Jaké jsou podle tebe největší výhody a nevýhody studia na Sorbonně?

Začnu nevýhodami. Člověk se rozhodně musí obrnit trpělivostí. Francouzská administrativa je trochu šokující - všechno trvá desetkrát déle než v Praze, všechno chtějí na papíře a poštou. Na univerzitě se s vámi nikdo moc nebaví - otevírací doba sekretariátu je minimální a dovolenou si úředníci berou v tu nejhorší chvíli. Když se tímhle nenecháte odradit, budete odměněni pocitem, že studujte na jedné z nejstarších univerzit na světě, navštěvujete přednášky skvělých profesorů a obklopuje vás kulturní, historické a gastronomické bohatství Paříže.

Máš v plánu po dokončení studia ve Francii zůstat nebo by ses chtěla vrátit zpět do České republiky?

Myslím, že se ze mě stal spíše "světový" člověk, a když už jsem začala, pokusím se v zahraničí ještě chvíli vydržet a využít co nejvíce příležitostí. Samozřejmě mi chybí rodina, přítel a kamarádi. Ale po získání zahraniční zkušenosti si pak člověk více váží toho, co ne vždycky má. Čas, který trávím na návštěvě doma v Praze, je vždy nezapomenutelný.

Jakou kariéru by sis představovala po ukončení studia?

Na rozdíl od některých mých vrstevníků, kteří věděli, co chtějí studovat, jsem už od šestnácti věděla, co chci dělat. Pro mě byl problém najít místo, kde to vystudovat. Po bakaláři se pokusím dostat na Music Business a po ukončení studia chci pracovat jako hudební manager. Můj sen je mít svůj vlastní hudební festival nebo uměleckou agenturu.