„Nejsem psychopat, jsem vysoce funkční sociopat. Vygoogli si to. Jméno je Sherlock Holmes, adresa 221b Baker street.“ Ano, je to tak. Knihovnu nahradil google, poslíčky iPhone, z legendárního detektiva se stal asexuální sociopat a z jeho asistenta Johna Watsona veterán z Afghánistánu s psychosomatickým onemocněním. Ubohá parodie na chudáka sira Doyla? Omyl! Jeden z nejúspěšnějších seriálů britské produkce.

Bývalé impérium vrací úder

Když začátkem roku 2010 vyšel Ritchieův nekonvenční Sherlock Holmes ve filmu, ztvárněn ještě nekonvenčnějším Robertem Downey Jr., Hollywood si mohl pro jednou skutečně zatleskat. Scénáristi si při psaní sice z předlohy vypůjčili maximálně tak jména postav, nicméně vytvořili vcelku vtipný dvouhodinový balíček zábavy, který lačnému diváctvu předhodili v luxusním vizuálním obalu za doprovodu melodií jeho veličenstva H. Zimmera.

A možná by se tento počin i stal nejlepší Doylovskou záležitostí, kdyby BBC tentýž rok nevhodilo rukavici do ringu v podobě detektivního seriálu, který svou kvalitou předčil vše předešlé i následující.

Pokud vám při modernizaci klasik vstávají vlasy hrůzou, zachovejte klid. Britové se s tím vypořádali s elegancí jim vlastní, nehledě na to, že skutečné ulice Londýna se svou specifickou retro-atmosférou fungují jako nejefektivnější kulisy vůbec. Pera se chopilo trio scénáristů v čele s legendárním Stevenem Moffatem, díky kterému již osmým rokem po obrazovkách BBC One poletuje modrá policejní budka s Pánem času.

Těžko říci, jak se jim to vlastně povedlo, nicméně zasadili chudáka detektiva do nepřátelského 21. století a přitom s úctou zachovali základní atributy předlohy. I přes respektování Doylovy klasiky jsou však jednotlivé epizody přehlídkou nečekaných zvratů, čili i skalním fanouškům viktoriánského díla má seriál co nabídnout.

Místo Holmese a Watsona - Sherlock a John

Jestli byla původní dvojice detektiva Holmese a doktora Watsona v 19. století nestandardní, jen těžko hledat výraz, který by vyjádřil bizarnost obou moderních protagonistů. Sherlock je asociální génius, který se sám jmenoval do funkce jediného konzultujícího detektiva na světě a mezi jeho největší záliby patří kromě experimentů také urážení intelektuálních /in/dispozic osob v jeho okolí (především policistů Scotland Yardu).

Naproti tomu je nám představena postava bývalého vojenského doktora Johna Watsona, který po návratu z Afghánistánu absolvuje pravidelná sezení u psychoterapeutky. A ti dva rozhodně nejsou jedinými kuriózními postavami. Sherlockův starší bratr jakožto „velké zvíře“ britské vlády, Irene Adler v roli dominy nebo nešťastně zamilovaná patoložka Molly.

A pochopitelně by žádný seriál neuspěl bez pořádně zvrhlého záporáka, jenž v našem případě nese jméno Jim Moriarty a jako jediný dokáže konkurovat Sherlockově inteligenci. Jaká doba, takové obecenstvo - hrdinové s dobrými mravy jsou již zkrátka pasé.

Co se týče obsazení, vypadá to, že se herci pro role jako tyto rodí. Benedict Cumberbatch se svým aristokratickým barytonem přebíral po uvedení první i druhé série jednu televizní cenu za nejlepší herecký výkon za druhou a bezesporu oprávněně. Na roli Sherlocka ani nebyl vypisován konkurs. Byla mu ušita na míru, stejně jako dlouhý kabát, který v Británii po odvysílání vyvolal novou módní vlnu. Martin „Bilbo Pytlík“ Freeman sice musel projít výběrovým řízením, to však skončilo velmi rychle po tom, co tvůrcům předvedl svého Dr. Watsona. A jak by Holmes pravil - hra mohla začít.

Duo Sherlock-John táhne seriál v každé epizodě o level výš. Možná právě proto, že jsou charakterově postavy velmi odlišné, dokáží tak skvěle dohromady fungovat. Sherlock má někoho, kdo mu vaří čaj a skládá poklony, John má někoho, kdo mění pokusy o udržení trvalé partnerky v omyly a místo jídla plní lednici lidskými končetinami.

Ne, teď vážně. Hned v počátku se dozvídáme, že mysl detektiva funguje na principu neuvěřitelně rychlého umu dedukovat. Díky Johnovi s ní divák vůbec dokáže udržet krok. A když doktor odkulhá ze scény, přebírá otěže režisér Paul McCuigan a vytváří vizuální smršť detailů a pohledů z úhlu hlavního hrdiny doplněnou o kvantum digitálních frajeřinek jako například zobrazování přijatých SMS zpráv přímo na obrazovce.

Mimo jiné se nám prostřednictvím Dr. Watsona naskytuje i možnost podívat se na Holmese jako na člověka. Někteří tento podivný „pavztah“ považují za přehnaný. Já ho označuji za esenciální prvek, bez kterého by seriál postrádal svůj šarm.

Méně znamená více

O tom, že je na BBC Sherlock raritou, svědčí i počet epizod. V dnešní době nekonečných seriálů (jejichž konec by ovšem prospěl téměř všem) seriály s malým počtem dílů díváka rozhodně zaujmou. Momentálně existují pouze 2 série Sherlocka, přičemž každá skýtá 3 epizody po hodině a půl. Učebnicový případ kvality na úkor kvantity. Každý díl navíc může stát jako samostatně fungující celek, tudíž se seriál dá chápat jako sborník šesti dobrých filmů.

Abych nebyla nařknuta z toho, že píši oslavnou ódu a ne kritiku, musím zmínit i slabinu, kterou Sherlock má. Hned s pilotním dílem „Studie v růžové“ seriál nasazuje velmi vysokou laťku. Nebyla by to chyba v případě, že by druhý díl předčil ten první. Což se bohužel neděje. Ne, že by „Slepý bankéř“ nebyl kusem kvalitní filmařiny. Zkrátka jen entuziastická očekávání nenaplňuje. To je ale záležitost pouze první série. V té druhé se epizody trumfují dalšími a dalšími esy navzájem, aby v posledním „Reichenbašském pádu“ zanechaly diváka s čelistí někde u podlahy.

„Brainy is the new sexy“

Pokud to ještě z předešlých řádků nevyplynulo, BBC Sherlock je nejen velmi vtipná a napínavá, ale především inteligentní britská zábava. Hrdinové rozehrávají složitou šachovou partii, které se divák stává součástí. Řeší záhady spolu s hlavními hrdiny, dostává se mu stejných indicií a má tak možnost zapojit i své mozkové závity.

Vysvětlení se vždy dostaví až ke konci a v případě posledního dílu druhé řady ani tam ne. Řešení čekejte až s třetí sérií, která se právě začala natáčet a jejíž premiéra je naplánována na konec tohoto roku či začátek příštího. Do té doby je to na vašem umění dedukce.

Dobrý seriál či film se pozná tak, že zanechá dojem. A můžu vám garantovat, že v případě této britské perly se následek dostaví. Když už nic, tak vás seriál Sherlock donutí přemýšlet a dívat se na svět kolem sebe alespoň na chvíli trochu jinak. Začnete si všímat detailů, hledat spojitosti a říkat si, že nosit dlouhý kabát je opravdu hodně stylové. Nakonec však, stejně jako já, zjistíte, že patříte mezi nudnou skupinu obyčejných lidí, kteří slovy jediného konzultujícího detektiva na světě: „Vidí, ale nepozorují.“

Bottom line: „Řešíme kriminální případy, já o tom bloguji a on si zapomíná kalhoty.“ Jestli si myslíte, že Sherlocků Holmesů již po obrazovkách pobíhalo hodně, vězte, že takové entrée jako ten z produkce BBC ještě žádný neměl. Jaké další novinky seriál Sherlock přináší?

Stránka seriálu na CSFD.cz