Nenechte se mystifikovat – březen není měsícem divadla, nýbrž měsícem knihy. Autorka tohoto článku si však dovolila vypůjčit tento titul (ke kterému ji částečně opravňuje i stejnojmenný divadelní festival pořádaný v Podkrkonoší) a doufá, že se zapálení čtenáři - mezi které se ostatně také počítá - neurazí. Vždyť divadlo je nejbližším příbuzným knihy. Navíc množství výročních divadelních cen v tomto měsíci jej prakticky činí i měsícem divadelním.

Tuto březnovou sezónu zahájil jednadvacátý ročník prvních divadelních cen svého druhu udělovaných po sametové revoluci. Ty uděluje Nadační fond Alfreda Radoka na základě hlasování českých divadelních kritiků, kterých se letošního výběru laureátů zúčastnilo téměř na osmdesát. Slavnostní ceremoniál vyhlášení výsledků, který se konal 3. března, naprosto ovládlo Dejvické divadlo, které se už po dlouhou dobu drží na pomyslném vrcholu české divadelní produkce.

And the Radok goes to Dejvice, Dejvice a zase Dejvice

Dejvice letos získaly - stejně jako v předminulém ročníku za hru Muž bez minulosti v režii Miroslava Krobota - cenu za inscenaci roku. Tou se stala hra Daniela Majlinga Ucpanej systém pod vedením slovenského režiséra Michala Vajdičky.

Adaptace románu skotského spisovatele Irwina Welshe vypráví o tom, jak to vypadá, když už boha nebaví zabývat se jak sebou samým, tak námi, a přestane mít trpělivost starat se o všechny pošetilosti pozemšťanů, valící se na něj jak výkaly z kanalizačního potrubí. Samo potrubí zde přitom funguje jako symbol protkávající se hrou. Však také sarkastický a zkrachovalý bůh v podání Ivana Trojana, oceněného za nejlepší mužský herecký výkon, se potácí v pyžamu od hlavy po paty celý „pokálen“.

Představení, o kterém se i na webu samotného divadla píše jako o "nejsprostější dejvické hře vůbec" a nedoporučuje se tak dětem či slabším povahám, však nebylo jediným letošním úspěchem pražských Dejvic. Ty se totiž v tvrdé konkurenci velmi ceněného a bohužel loni zesnulého divadla Komedie a brněnské Reduty staly také divadlem roku.

Cenu za českou hru "pro změnu" získal duchovní otec Dejvického divadla Miroslav Krobot za hru Brian. Ta je inspirována osudy zakládajícího člena a původního lídra Rolling Stones Brianem Jonesem, který se ve svých sedmadvaceti letech utopil doma v bazénu. Krobotův kus zvítězil nad hrou dejvického kolegy Petra Zelenky Dabing Street či inscenací krimikomedie zpěvů a tanců Egona Dobiáše Denně (Poníci slabosti), uváděnou v Divadle Na zábradlí.

V Ostravě divadlo žije. Třeba u Bezručů

Dalším úspěšným divadlem se na letošním udílení Radoků ukázalo být divadlo Petra Bezruče. Ostravské divadlo, dlouhodobě si udržující kvalitu na vysoké úrovni, sice nezískalo žádnou z cen, avšak za svou inscenaci Na větrné hůrce bylo nominováno ve třech kategoriích. Společně se hrou Komorní scény Aréna S nadějí, i bez ní v režii Ivana Krejčího byla nominována na inscenaci roku. Na Ucpanej systém však podle kritiků ani jedno z ostravských představení nedosáhlo. Nominace za Větrnou hůrku získali také Tomáš Dastlík za roli Heathcliffa a Sylvie Krupanská za postavu Kateřiny.

Herečkou roku se však stala Ivana Hloušková za svůj virtuózní výkon v roli nedávno zesnulého českého svérázného fotografa Miroslava Tichého. Miloš Orson Štědroň z divadla Komedie získal hudebního Radoka za Divadlo Gočár, „muzikál o architektech, ve kterém se rozezní kromě hudby také architektura.“ Národní divadlo pak zaznamenalo úspěch se scénografií své opery Čarokraj a talentem roku se stal slovenský herec, známý mimo jiné ze seriálu Vyprávěj, a nyní především režisér Braňo Holeček.

Ceny Alfréda Radoka však mají také svou dramatickou větev. Zde každým rokem oceňují zatím nepublikované hry anonymních autorů. Ty jsou spojeny s peněžní odměnou a publikací vítězného díla v časopise Svět a divadlo. V letošním ročníku, do kterého bylo přihlášeno 59 textů od třiapadesáti autorů z Česka i Slovenska, zvítězil Miroslav Vojtíšek za hru Zátiší ve Slovanu. Pravidelně je udělována také cena Českého rozhlasu 3 spojená s inscenováním textu, jenž tato stanice odvysílá. Tu letos získal Petr Michálek za hru Domeček. Většinu oceněných i přihlášených her najdete na stránkách Cen Alfréda Radoka. 

Řecké božstvo na scéně Národního divadla

Dalším významným divadelním oceněním jsou herecké ceny Thálie. Ty se předávaly v sobotu 23. března na prknech Národního divadla. Při zahájení slavnostního ceremoniálu, zároveň oslavujícího dvacáté výročí této ceny, se na pódium zlaté kapličky snesla sama Thálie ve vší božské noblese loňské laureátky Táni Medvecké.

Scénu tvořil pomyslný herecký Olymp, na jehož vrcholku trůnila sama řecká bohyně, a na jehož kamenech se usazovali nominovaní a poté i vítězové jednotlivých kategorií. Ty na Tháliích vybírají z širších nominací, (které mohou navrhovat jak odborníci, tak diváci) nejprve odborné poroty, které zvolí 3 nominované, ze kterých pak Kolegium tajným hlasováním vybere konečného laureáta.

Cenu za herecký výkon roku získala herečka divadla Komedie Gabriela Míčová za roli ironické prostitutky Romi v inscenaci Dušana D. Pařízka Odpad, město, smrt, ze které později vznikl stejnojmenný film Jana Hřebejka. V něm Míčová opět dostala hlavní úlohu, za kterou ve stejném měsíci získala i Českého lva. Na cenu byly dále nominovány majitelka letošního Radoka Ivana Hloužková nebo Tereza Vilišová, představitelka Anny Kareniny v představení brněnské Reduty.

Uhrančivý Krajčo zvítězil i nad Trojanem

V mužské kategorii tentokrát dala porota prostor i někomu jinému než nominovanému Ivanu Trojanovi, který letos kromě Radoka získal i Českého lva za svou roli v Ondříčkově krimi dramatu Ve stínu. Neuspěl ani Miloslav König z Divadla v Celetné se svým ztvárněním postavy mučednického prince Fernanda v Calderónově hře Vytrvalý princ.

Cenu nakonec sklidil úspěšný herec a hudebník Richard Krajčo za postavu Dennyho ve hře Keitha Huffa Deštivé dny, kterou po boku Davida Švehlíka oživuje na střídmě vystavěné scéně divadla Ungelt. Ve shrnutí poroty ke Krajčově výkonu se vedle v četném počtu objevujících se slov jako „zcela ojedinělý, autentický, uhrančivý," objevuje i formulace: „Krajčovo jemné až filmové herectví vychází z totálního osobního prožitku, z vydané energie, která musí diváka zasáhnout. Krajčo nehraje, Krajčo existuje.“ Podle popisu výkonu to vypadá, že nejlepší volbou bude se o síle představení přesvědčit na vlastní oči.

Za tancem a hudbou do Moravskoslezského

Thálií za nejlepší výkon v baletu, pantomimě či jiném tanečně-dramatickém žánru, byla v ženské kategorii oceněna Lucie Skálová z Národního divadla moravskoslezského za ztvárnění samurajky Sakury v inscenaci Poslední Samuraj. Nejlepším mužem byl pak vyhlášen Robert Skujenieks za roli Jimma Morissona v baletu Severočeského divadla The Beatles – The Doors.

„Vyzrálý tanečník mimořádně mužného zjevu se skvěle vyrovnal s náročnou – zejména po výrazové stránce – rolí vůdčího ducha The Doors. Jemné odstíny jeho duševního stavu, výrazy extáze, bolesti, lásky, tvůrčího zápalu a opojení pramenící z popularity daly vzniknout neobyčejnému výkonu,“ chválí Skujeniekse porota.

Operu ovládlo Moravskoslezské divadlo, jehož sólistka Jana Šrejma Kačírková obdržela skleněnou divadelní masku za roli v Gounodově opeře Romeo a Julie v režii Petra Gábora. Její Julie je věrohodná, bezprostřední ve svém mládí a výkon Kačírkové je přirozený a oproštěný od všeho operního patosu.

Aby byly operní ceny kompletní, v mužské kategorii zvítězil nad dvěma moravskoslezskými kolegy Aleš Briscein v roli Romea. Tenorista s neobyčejně silným lyrickým projevem, který se pravidelně uplatňuje i na zahraničních scénách, podle Kolegia přesně vystihl povahu mladíka chlapecky vzpurného a ochotného obětovat vše pro svoji lásku.

V kategorii operety a muzikálu zvítězila dojatá Hana Holišová, v minulosti známá z lyrikálu Kudykam skladatelské dvojice Hapky a Horáčka nebo z role v seriálu Velmi křehké vztahy. Holišová podala na pódiu Městského divadla Brno v roli Jany v muzikálu Papežka německého skladatele Dennise Martina skvělý pěvecký výkon a bezchybnou hereckou interpretaci. V mužské větvi Thálii získal vystudovaný scénograf Jan Kříž za roli Dennyho v Pomádě divadla Kalich.

Kolaloka, Spejbl a Hurvínek a jejich Thálijky

U příležitosti oslav Tháliiných narozenin Kolegium poprvé udělilo cenu za přínos loutkovému divadlu, a to přeslavným a nepostradatelným marionetám Spejblu a Hurvínkovi. Ti obdrželi i malé speciálně vyrobené trofeje. A když už se předávaly loutkové ceny, Hurvínek se Spejblem ústy Luďka Munzara vyhlásili i dalšího laureáta ceny za celoživotní přínos, režiséra loutkového divadla a vysokoškolského pedagoga Josefa Kroftu.

Cenu za celoživotní dílo v kategorii činohry za předlouhých ovací obdržela noblesní Jana Hlaváčová, kterou již netřeba představovat. Za celoživotní mistrovství v oboru Opera byla oceněna Helena Tattermuschová, slavná sopranistka lyrického hlasu, která mistrně ztvárňovala mnohé Mozartovy či Janáčkovy operní postavy. Stejnou cenu v muzikálovém žánru získal Karel Fiala, proslavený především svou filmovou rolí Limonádového Joea.

Za balet byla oceněna mistrovská představitelka mnohých rolí jako Popelky či Odilie Jiřina Knížková, která nastoupila do Národního divadla již v roce 1942 a od padesátých let v něm po dlouhá léta působila jako sólistka. V kategorii herec do třiatřiceti let byl oceněn mladoboleslavský herec Matěj Ruml, známý například z televizního seriálu Comeback.